Březen 1941 znamenal pro 311. bombardovací peruť nejvytíženější měsíc v její dosavadní existenci. Během 11 operačních dnů bylo vysláno 62 letounů Wellington na cíle v Německu, Nizozemsku a Francii. Při náletech bylo shozeno více 73 000 kg výbušných a 4 140 ks zápalných bomb. Letci nalétali bezmála tři stovky operačních hodin a kromě poškození tří letounů peruť neutrpěla žádné ztráty na létajícím personálu.

Při náletu na Kolín v noci z 1. na 2. března se dostala posádka F/Lt Šnajdra do protiletadlové palby a ještě před odhozením bomb byl Wellington KX-W, R1021 zasažen a utrpěl poškození motoru, vrtule a stolku navigátora, který byl tou dobou naštěstí v přídi letounu. Došlo též k přerušení potrubí pro rozvod kyslíku.
F/Lt Šnajdr však dokázal dovést stroj nad cíl a po úspěšném bombardování opustit místo boje. Za svou odvahu a chladnokrevnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939.

Celkem zajímavá posádka se sešla 18. března při náletu na Brémy. Na místo prvního pilota Wellingtonu KX-F, R1371 usedl S/Ldr Percy Charles Pickard DSO, DFC, britský důstojník u 311. perutě, který v roce 1944 padl při náletu na vězení v Amiens – Operace Jericho, jako druhý pilot Sgt Josef Filler, navigátor P/O JUDr Jan Gellner, vystudovaný právník, horolezec a kanadský novinář původem z Čech, později přeložen k RCAF, radiotelegrafista Sgt Vladimír Slánský, přední střelec Sgt Miroslav Čtvrtlík, zadní střelec P/O Sydney „Timbertoes“ Carlin, MC, DFC, DCM. P/O Carlin narozen roku 1889 byl leteckým esem z první světové války, ve které také přišel o nohu a když v roce 1940 vstoupil do RAF létal s dřevěnou protézou. Během Bitvy o Británii létal jako střelec na letounu Boulton Paul Defiant u 264. perutě. Několik letů podnikl také jako zadní střelec u 311. perutě. Carlin byl raněn 8. května 1941 při německém náletu na základnu Wittering a 9. května zemřel.

19. března došlo také k výměně velitele peruti. Na místo W/Cdr Karla Tomana-Mareše nastoupil W/Cdr Josef Schejbal.