Napsal A. Vrána

Rozlet 1947 (r. 3, č. 19)

Penny a week

Takový nápis byl skoro všude. Znamenal dát jedno penny za týden do plechovky-schránky to na peníze pro nákup balíčků, jež Červený kříž posílal našim zajatcům v Německu a Japonsku. Každý velmi rád dával svoje jedno penny do plechovky, která stála na pultě v kantině „OPS“. Jednou týdně kolovala plechovka všemi kabinami hlavní operační místnosti, odpočívárnou i kancelářemi. Všude zarachotila a připomněla, že naši zajatci potřebují pomoci. Jednou, když můj pán byl velmi zaměstnán a nemohl na mou prosbu jíti se mnou ven, šla jsem s jednou z Waafek. Na cestě zpět zastavily jsme se v kantině, kde jsem dostala nápad. Co kdybych tak já chodila s tou plechovkou? Ihned jsem se rozhodla a chopila se příležitosti. Vyskočila jsem předními běhy na pult a dožadovala se plechovky. Děvče za pultem mi porozumělo a dalo mi plechovku pěkně provázkem do zubů. Na více jsem nečekala. Utíkala jsem nejdříve do „rest room“ (to byla odpočívárna) s lehkou plechovkou v zubech posadila jsem se u dveří na zadní běhy a jak nejlépe jsem uměla – prosila. Všechny jsem tam překvapila a víte co se událo? Všichni do jednoho začali dávat otvorem v plechovce mince, ale ne ty měděné penny, ale stříbrné šestipence, shillinky a i několik velkých půlkorun.

Ocáskem jsem všem děkovala, jinak jsem nemohla, protože jsem měla v zubech plechovku a když mě všichni podělili, utíkala jsem do kabin, do hlavní operační místnosti, kde koho jsem zastavila a poprosila. Nikdo mě neodmítnul a tak netrvalo dlouho a plechovka se stala těžkou. Nakonec šla jsem do kabiny mého pána. Sháněl se už po mě, ale děvčata mu řekla, že jsem moc zaměstnána a že přijdu brzo. Překvapila jsem ho, když jsem přiběhla a položila mu na klín plnou plechovku. Myslím, že jsem mu udělala jednu z jeho největších radostí. Hladil mě, vzal moji hlavu do rukou a řekl: „Jsi hodný pejsek, vybrala jsi i na naše chlapce, pamatuješ Ivu, Bohouška i Bedřicha? Ti tam jsou také a myslím, že tvůj nápad ještě doplníme.“

Od této události chodila jsem pravidelně jednou za týden s plechovkou do všech místností, kanceláří a důstojnické jídelny, hlavně však po výplatě žoldu, kdy všichni byli značně štědřejší. To zase byl nápad mého pána. Dělala jsem to velmi ráda jako součást své služby až do konce války. Vzpomínám si, že náš velitel obdržel pak dopis od Červeného kříže, kde se celé stanici Sopley děkovalo za to, že jsme pro naše zajatce vybrali více než 300 liber sterlinků. Moc mě to potěšilo, zvláště proto, že v tom byl kousek mé práce, kousek lásky k bližnímu, tomu nejpotřebnějšímu.

  1. část
  2. část
  3. část
  4. část
  5. část
  6. část
  7. část
cs Czech
X