Guinea Pig Club neboli Klub pokusných morčat vznikl v červenci roku 1941 v nemocnici královny Viktorie v East Grinsteadu. Klub sdružoval raněné příslušníky ozbrojených sil, kteří se dostali do péče průkopníka plastické chirurgie doktora Archibalda McIndoea. V naprosté většině se jednalo o těžce popálené letce RAF. Zatímco na začátku války byli pacienty McIndoea hlavně stíhací piloti, ke konci války tvořili 80 % členů klubu letci z bombardovacího letectva. Většina letců byli Britové. K dalším národnostem patřili letci z Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, USA, Francie, Polska, SSSR a také Československa.

Prvním československým letcem, který se dostal do péče doktora McIndoea, byl Josef Koukal. Josef Koukal se zúčastnil v řadách 310. čs. stíhací perutě Bitvy o Británii a dosáhl dvou sestřelů. Dne 7. září 1940, kdy sestřelil svůj druhý nepřátelský letoun, byl však i jeho stroj zasažen do palivové nádrže a výbuchem byl pilot vyhozen z rozpadajícího se letounu. Aby uhasil hořící uniformu padal 3 kilometry volným pádem než otevřel padák. Josef Koukal utrpěl popáleniny na 72 % těla a po příjezdu do nemocnice vypadal jeho stav beznadějně. Několik dní musel ležet ve vaně se solným roztokem aby bylo možné odstranit zbytky uniformy, která se mu spekla s kůží. Poté podstoupil Koukal celkem 22 operací včetně vytvoření nových očních víček. K létání se vrátil až roce 1943 jako pilot 312. perutě. Při jednom návratu z letu se mu neotevřel podvozek a těžce havaroval. Díky včasnému zásahu pozemního personálu unikl druhému zranění popálením. Josef koukal opustil bojové létání a dále sloužil jako pilot pro přelétávání letadel. Jelikož Josef Koukal použil k záchraně svého života padák, stal se též členem Caterpillar Club. Tento klub sdružuje všechny, kteří se zachránili použitím padáku po opuštění letounu.

Dalším „pokusným morčetem“ byl František Truhlář. František Truhlář začal létat u 311. bombardovací perutě jako zadní střelec. Dne 16.10. 1940 letěl v posádce S/Ldr Jana Veselého, která měla za úkol bombardovat německé město Brémy. Pro nepřízeň počasí však byly bomby nejspíše shozeny už nad Oldeburgem. Letoun se navíc při zpátečním letu dostal do silné nepřátelské palby a silně poškozený narazil do balónové obrany před Londýnem a po dopadu začal hořet. Z posádky přežil pouze těžce popálený František Truhlář. V péči doktora McIndoea prodělal mnoho operací a v nemocnici se setkal s již zmíněným Josefem Koukalem. Oba dva se stali zakládajícími členy Guinea Pig Club. Truhlář se nakonec vrátil zpět k 311. peruti, ale na vlastní žádost byl poslán do pilotního výcviku pro stíhače. 1. září 1943 nastoupil k 312. peruti. Při posledním letu v červnu 1944 mu došlo palivo a při nouzovém přistání utrpěl nové popáleniny. Byly nutné další další operace a František Truhlář prožil zbytek války v nemocnici.

Dalším pacientem doktora McIndoea se stal Josef Čapka přezdívaný jako Smiling Jo. Čapkův stroj 68. noční stíhací perutě byl sestřelen při cvičném letu 27. června 1944 zadním střelcem amerického Liberatoru. Radarový operátor F/Lt. Wiliams se zachránil na padáku a Čapka s poškozeným strojem nouzově přistál. Při incidentu však přišel o jedno oko, což pro něj znamenalo konec létání.
Ohledně sestřelení existují dvě verze. Podle první byl Čapka domluvený s pilotem Liberatoru na cvičném útoku. Američané tedy neměli na nalétávající letoun střílet. Zadní střelec však pustil do blížícího se Beaufighteru dlouhou dávku. Jednalo se tedy o nešťastnou nehodu.
Druhá verze pracuje s možností, že Liberator byl kořistní stroj vyslaný Němci s úkolem lákat k sobě spojenecké stíhače a poté je sestřelovat. Toto vysvětlení údajně podal Čapkovi i zpravodajský důstojník RAF, který ho navštívil v nemocnici.

Čtvrtým československým členem klubu byl Alois Šiška. Posádka bombardéru s označením KX-B nouzově přistála ve vodách Severního moře dne 28.12. 1941 poté co se vraceli z náletu na německý Wilhelmshaven. Přistání nepřežil zadní střelec Rudolf Skalický, ostatní členové se dostali do nafukovacího člunu Dinghy. Šest dní osamocení v ledových vlnách Severního moře nepřežil druhý pilot Josef Tománek a navigátor Josef Mohr. Pilota Aloise Šišku, předního střelce Pavla Svobodu a radiotelegrafistu Josefa Ščerbu zajali Němci u holandského pobřeží. Po návratu ze zajetí po skončení války se léčil Alois Šiška s následky omrzlin v nemocnici v East Grinsteadu až do roku 1947. Jelikož posádka při přistání na vodu použila nafukovací člun, stal se Alois Šiška také členem Goldfish klubu. Na členství měli nárok všichni, kteří se zachránili pomocí nafukovacího člunu nebo plovací vesty.

/Josef