Zapomenutý hrdina
O letcích, kteří působili v československých perutích během války jsme toho napsali, troufám si říct, mnoho. Muže, kterého vám chceme představit dnes, však v žádné z čs. perutí za války nelétal, i když byl československé národnosti a myslím si, že mnoho lidí ho nemá v povědomí. Přitom však absolvoval z československých letců bezkonkurenčně nejvíce operačních akcí – úctyhodných 101 bojových náletů nad Německo a okupovaná území, v celkové délce 478,1 hodiny…
Řeč je o Janu Robertu Alexanderovi. Narodil se 6. června 1922 v Teplicích do poměrně dobře situované rodiny. Rodiče ho po Mnichovské dohodě poslali studovat do Anglie. Nechtěl ale zůstat stranou, a tak spolu s mnoha mladými anglickými muži vstoupil v srpnu 1941 do řad RAF. Jak sám vzpomíná, rozhodl se „hrát ve válce větší roli…“ stejně jako mnoho dalších Čechoslováků. Jediný rozdíl byl ten, že se přihlásil přímo RAF, nepodléhal tedy čs. letectvu, které bylo podřazeno a bylo součástí RAF. Nebyl tudíž přiřazen ani k jedné ze čtyř našich perutí, ale po absolvování výcviku byl ve funkci navigátora počátkem roku 1943 poslán k britské 106. bombardovací peruti. Jako stovky dalších našich letců tedy neosedlal “Velouše” ani Liberator, ale jako první Čech si zalétal na jednom z nejlepších strojů, jaké Bomber Command mělo – Avro Lancaster, současně byl jedním ze tří československých letců, kteří měli šanci létat na těchto strojích.
Již 12. dubna 1943 však putoval k jiné jednotce, a to konkrétně k 83. bombardovací peruti, která patřila k takzvaným “Značkařům” – jednotkám Pathfinder Force, kterým byly přednostně svěřovány ty nejzodpovědnější úkoly. Měly být vždy první nad určeným cílem a označit ho barevnými markery, světlicemi a zápalnými pumami pro nalétávající hlavní bombardovací svaz. O důležitosti a nebezpečnosti této práce tu nemůže být sporu – pokud minou cíl oni, mine ho celý svaz, který tehdy mohl čítat až 1000 letadel. Při jednom z náletů na těžce bráněný cíl byl jeho letoun zachycen několika světlomety, které kapitána a zároveň pilota letounu úplně oslepily. Letoun byl zasažen flakem a poškozen. F/Sgt Alexander opustil své navigátorské místo, stoupl si za pilota a vyvedl ho mimo smrtící záři světlometů dřív, než německá protiletadlová obrana nebo noční stíhači stihly jejich Lancaster zahubit.
Po odlétání první operační túry (Kterou při odlétaných 48 bombardovacích akcích v celkovém čase 279,14 hodin překonal o skoro 14 %!) odešel na zasloužený šestiměsíční operační odpočinek. Po návratu do operační činnosti začal létat na dalším skvostu – dřevěném De Havilland Mosquitu, opět se stejným úkolem – označovat cíle pro spojenecké pumy.
17. prosince 1944 opustil F/Lt Alexander řady 139. perutě. Byl převelen k nově se formující 162. bombardovací peruti, kde prováděl zejména rušivé noční nálety na nepřátelské území.
Po ukončení válečných operací byla peruť přesunuta na letiště Blackbushe a podřízena Transport Command. Zde její Mosquita sloužila hlavně jako rychlé „poštovní“ letouny mezi Velkou Británií, Německem, Norskem, Dánskem, Itálií, Rakouskem a také Československem. Československo navštívil F/Lt Alexander hned několikrát, párkrát i na několik dní. Poprvé se tak stalo 10. listopadu 1945, naposledy 26. června 1946. Poté, konkrétně 14. července 1946, byla 162. peruť rozpuštěna a Alexander převelen ke 107. peruti, působící se svými Mosquity FB.Mk.VI v Německu, jako součást okupačních jednotek.
“Alex“, jak mu každý říkal, zůstal v RAF i nadále. Absolvoval úspěšně roční speciální navigační kurz, poté i RAF Staff College. Po jejím absolvování byl povýšen na Squadron Leadera. V roce 1957 úspěšně završil studium na RAF College of Air Warfare a byl zařazen k plánovacímu odboru velitelství Bomber Command. Později sloužil na velitelství RAF pro Blízký východ. Poslední typy bombardérů, na kterých aktivně létal před svým odchodem do penze v červnu 1973 (po téměř 32 letech služby), byly proudové typy Canberra a Vulcan. Zemřel 12. ledna 2012

Zdroj: valka.cz