3.10.1941 Londýn

V těchto dnech slaví 312. peruť první výročí svého založení. Její historie je snad nejzajímavější ze všech našich leteckých jednotek, zejména pokud se týče bojových tradic, jež sahají až do prvních bojů, které svedli naši letci – zejména příslušníci nynější 312. perutě – ve Francii. Jest spravedlivé, počítáme-li do historie peruti všechny boje, které prodělali její letci u různých francouzských jednotek za celou dobu války. Je tomu právě rok, kdy jsme o těchto letcích psali v našem časopise m.j. Také toto: „a přes to, že tito piloti přijeli do Anglie poslední, zůstávají avantgardou našeho letectva.“

První šli do bojů, první slavili vítězství, poslední ze všech odložili zbraně, když k tomu byli donuceni podepsáním příměří ve Francii. Ani v době největšího zmatku neztratili klid a na strojích, které byly poškozeny po těžkých bojích, přeletěli přes Středozemní moře do Afriky. Odkud pak odjeli jako poslední transport do Anglie, aby pokračovali v boji.

Zde se tito piloti seskupili v nový útvar, ve kterém jim bylo určeno společně bojovat pod československou vlajkou. Tak vznikla 312. stíhací peruť.

Vzpomeňme jen francouzských novin, které psaly o těchto letcích jen slova chvály.

Není zapotřebí připomínati znovu všechna pochvalná uznání, která zaslali různí francouzští velitelé veliteli čs. letectva.

A celkový počet vítězství. Byli to přece jen nynější piloti 312. peruti, kteří ve Francii sestřelili téměř 90 % všech německých letounů, sestřelených čs. letci.

Připomeňme si jen škpt. V., jinak „Amose“ (pozn. stránky – Alois Vašátko), který ve Francii sám sestřelil nejméně 12 Bošů nebo por. P., který jich má na svědomí přibližně stejný počet. Rovněš tak ppor. S. a mnoho jiných.

Než nechme chvály – víme, že letci jsou neradi, píše-li se mnoho o nich, i když vlastně nikdy není dost slov pro ocenění jejich činnosti. Požádali jsme jednoho z pilotů letky, aby nám něco řekl o práci 312. peruti, tak jak jsou letci zvyklí, stručně:

„Naše peruť byla založena na letišti v D., kde již byla zasazena v „Battle of Britain“ čs. 310. stíhací peruť. Náš anglický velitel plně věřil našim pilotům, když si byl prohlédl zápisníky letů a spočítal všechna vítězství, kterých jsme docilili ve Francii.

Okamžitě jsme začali létatina Hurricanu a training byl velmi krátký, zpestřený seskokem padákem poručíka K., který přistál šťastně krásném vysokém topolu. Marně jsme doufali, že budeme zařazení přímo do bojů o Londýn a že nám bude konečně dopřáno utkati se s Němci i na rovnocenných strojích. Záviděli jsme kamarádům od 310. peruti, kteří denně měli možnost utkati se jak s německými bombardéry tak stíhači, záviděli jsme jim, avšak přesto s radostí jsme sledovali jejich denně se zvětšijící počet sestřelených Bošů. Bohužel nám nebylo dopřáno zúčastniti se této slavné letecké bitvy. Byli jsme přeloženi na opačný konec Anglie a peruť dostala úkol, který byl velmi důležitý, jak jsme všichni uznávali, avšak nedával naději na velký počet sestřelených nepřátel, tak jak tomu bylo v současné době v jížní Anglii.

Na našem novém působišti letecká činnost byla velmi ztížena nepříznivými povětrnostními podmínkami a pokud se bojové činnosti týče, zeptejte se našich pilotů, jak se vždy vraceli z operací rozzlobeni na ty jednotlivé německé „scauty“, kteří se téměř nikdy nevynořili z mraků. Všichni jsme si připadali jako lovci, kteří se vydali na lov do úplně vystříleného revíru a kteří přece jen doufají, že jednou snad nějaká škodná k nám zabloudí od jinud, kde „loví“ naši šťastnější kamarádi.

Ta kořist přišla – dlouho očekávaná! Byl to Ju 88, který si přilétl nad naše letiště, což však znamenalo jeho konec. Byl sestřelen během 10 minut, počítaje v to start i přistání. Score si zvětšil na něm škpt. V. A ppor. S., kteří měli to štěstí, že zrovna byli v hotovosti. Nepřítel byl sestřelen do středu města, z čehož místní obyvatelé měli velikou radost, často nám děkovali za krásnou podívanou, kterou jim naše peruť připravila.

Avšak potom zase dlouho nic. Skutečně nebylo do čeho střílet. Někteří byli nespokojeni s touto nečinností a vydali se za štěstím jinam. Odešli nám tak někteří piloti ke „konkurenci“ – k nočním stíhačům.

Odešli i jiní – bohužel na vždy. Byli to naši skvělí kamarádi npor. J.B. a rtm. H.O., kteří tak targicky zahynuli při výkonu letecké služby.

Jsme přeloženi na novou basi, kde možnost „ostré střelby“ byla ještě menší. V této samotě jsme vzpomínali na naši dřívější basi, kde s místními anglickými přáteli jsme často „mnohou číši“ pili.

Následuje přeložení na další basi, kde při nočních operacích ztrácíme dalšího kamaráda – rtm. F.V.

Piloti byli již netrpěliví, aby byli přeloženi konečně tam, kde se dá válčiti a stříleti na Němce.

Konečně přichází tato chvíle. Velení přejímá náš nejúspěšnější stíhač škpt. V. a odlétáme do krajů, kde není o Němce nouze.A tak právě asi po roce znovu létáme nad Francií, bohužel tentokrát obsazené Němci.Máme různé pocity, když létáme nad touto podrobenou zemí, kterou jsme všichni milovali a marně bránili.

Jsou nám svěřovány nejčestnější úkoly a jsme rádi, že jsme se jich úspěšně zhostili. Přibyli nám na konto další Němci. Tento přírůstek bohužel nebyl zadarmo a i my jsme ztratili i pilota. Bohudík poměr ztrát je vysoko v náš prospěch. O všech těchto bojích, které byly často velmi „horké“ by Vám mohli mnoho zajímavého vyprávěti všichni naši piloti. Nyní se nám dostalo určitého odpočinku, přesto že bychom raději pokračovali v bojích, jichž nám shodou okolností nebylo příliš mnoho dáno. Doufám, že při kvalitě pilotů naší peruti v nových bojích, které nás určitě čekají, nezůstane nikdo pozadu za tradicemi, které všichni piloti letky tak úzkostlivě ctí.

Jsme hrdí na to, že z našich řad je nemálo důstojníků, kteří pro své kvality letecké a velitelské byli vybráni, aby založili nové let. jednotky“.

Tolik nám říkají piloti letky. Neradi říkají více, ačkoliv my Vám můžeme prozraditi, že na příklad jejich poslední činnost, tj. sweepy nad Francií, byla mimořádně úspěšná. Mohli by Vám o tom vypravovati i piloti letounů od bombardovacích letek, jimž 312. peruť dělala ochranu. 312. peruť může býti právem hrda na práci, již vykonala v posledních bojích. Byla to dobrá práce a byla oceněna i oficiálně, následně k tomu, že zasloužené pochvaly se dostalo našim hochům i v denním anglickém tisku.

312. peruti: „Šťastné přistání v Praze“!

5e8e9dd105a549acfac5b9c9d878fed7 312b 1390084038-01 imgp0003ae8 imgp0027ae1 imgp0081uy3 imgp0091ey8 imgp0108pc2