Jediným československým letcem ,který navzdory svému handicapu operačně létal ,byl palubní střelec 311.bombardovací perutě ,který se jmenoval Ladislav Kadlec.Byl těžce raněn ve vzdušném souboji a později mu byla amputována pravá noha pod kolenem.Navzdory tomuto zranění se dokázal Ladislav Kadlec vrátit zpět do střelecké věže pozdějších bombardérů.Ale popořadě.

Ladislav Kadlec se narodil 4.dubna v Brankovicích u Vyškova.Absolvoval měštanku a poté se vyučil holičem.U letectva za první republiky nesloužil,normálně absolvoval běžnou vojenskou službu u pěchoty a do civilu odešel se svobodnickou hodností.Po okupaci zbytku Československa Kadlec republiku opouští dne 24.června 1939 a utíká tak jako většina do sousedního Polska.Byl zařazen do sběrného tábora v Bronowicich.Tak jako většina čs.vojáků ,tak i Kadlec odplouvá do Francie .Samozřejmě jej neminula Cizinecká legie a to až do vypuknutí války.V září 1939 byl Kadlec uvolněn z legie a nastoupil do výcvikového tábora čs.vojska v Agde.Konečně v lednu 1940 byl Kadlec už v hodnosti desátníka přeložen k 3.pěšímu pluku ,u něhož byl zařazen jako velitel kulometného družstva.Jeho četě velel tehdy ještě docela neznámý a později velice známý Slovák -Josef Gabčík.Určitě vám to jméno něco říká.Josef Gabčík už tehdy Kadlece hodnotil jako výborného kamaráda ,který je naprosto spolehlivý ,veselý ,klidný a obětavý.

Po zhroucení Francie se dostal do Velké Británie ,kde absolvoval kurz palubního střelce .Poté byl zařazen samozřejmě k 311.československé bombardovací peruti .Měl už hodnost seržanta a k peruti nastoupil 3.listopadu 1940 ovšem ještě ne do bojových akcí,nýbrž do výcvikové letky,kde se právě připravovali a sehrávali budoucí osádky bombardérů.Svůj první bojový křest seržant Ladislav Kadlec prodělal v noci 1.března 1941 v osádce Oldřicha Helmy,náletem na přístav Boulogne ve Francii.

Potom následovalo ještě 19 náletů ,především nad Německo.Dvacátý nálet se stal pro Ladislava Kadlece osudným.V noci z pátého na šestého července roku 1942,vyslalo Britské bombardovací letectvo 29 bombardérů typu Whitley a 65 Wellingtonů nad německý Münster.Na tento nálet vyslala 311.bombardovací perut 10 svých Wellingtonů.V osádce Karla Schoře letěl ve své zadní střelecké věži i Ladislav Kadlec.Zde je třeba jmenovitě vyjmenovat všechny členy osádky.

kapitán letadla,první pilot-Karel Schoř
druhý pilot- Miroslav Jindra
radiotelegrafista-František Doležal
navigátor-Josef Motyčka
přední střelec- Pavol Kudláč
zadní střelec-Ladislav Kadlec

Tato osádka pod vedení Karla Schoře létala na bombardéru typu Vickers Wellington Mk.IC s označením R1451 KX-P,jako Pony.

Všech deset československých Wellingtonů se na Münsterské nádraží dostalo a úspěšně odbombardovalo.Problémy začaly až při zpátečním letu.Ve 2 hodiny 28 minut nad Nizozemím poblíž města Alkmaar zaútočil na “Ponyho” noční stíhač identifikovaný posádkou jako Messerschmitt Bf 110.První dávka přořízla tmu,druhou dávkou německý stíhač probil nádrže ,zasáhl podvozek a gumovou dinghy.Oba palubní střelci,jak Kudláč tak Kadlec,svůj poškozený stroj udatně bránili.Třetí dávku poslal německý noční stíhač přímo do Kadlecovy zadní věže,kterou těžce poškodil.V domnění že je zadní střelec vyřazen z boje,se přiblížil k zadní části letadla a chystal se zasadit smrtící úder.Jenomže najednou se z oné věže ozvala střelba a německý stíhač to dostal do levého motoru,který začal hořet.Stíhačka se přetočila a zmizela v hloubi tmy.

Ladislav Kadlec byl ovšem těžce raněn.Zde budu citovat knihu, ze které jsem čerpal,pro větší autentičnost,protože se mi to zdá vhodnější.

V bombardéru se rozhostilo tíživé ticho.Vnitřek je plný čpavého zápachu po střelném prachu.Zadní střelec!volá Schoř naléhavě do sluchátek .Zadní střelec ,hlaste se!Co je s vámí?Útočí na vás ještě někdo?
Místo odpovědi zazářila v pilotní kabině červená poplašná žárovka.Zadní střelec Ladislav Kadlec oznamuje kapitánovi,že je zasažen a raněn.Schoř ihned přikazuje Doležalovi a Motyčkovi ,aby šli postiženému na pomoc a přesvědčili se o jeho stavu.Radiotelegrafista s navigátorem se však marně dobývají do zadní věže,elektrický mechanismus je poškozen.Slyší z druhé strany Kadlecův hlas ,uklidnují se trochu-je při vědomí,snad ani zranění nebude tak těžké.

Nějakou chvíli trvá ,než se podaří ručně otevřít přístup.Zadní věž je celá v dýmu-je těžce poškozená,vybuchly tu dva granáty.Pláty krytu jsou zprohýbány ,z přeseknutého tlakového potrubí vytéká na podlahu hustý bezbarvý olej.Uprostřed ,připoután na ke svému sedadlu ,sedí v křečovité poloze Ladislav Kadlec.Jeho pravá noha je nepřirozeně skloněná,pryští z ní praménky krve,které se slévají s olejovou kaluží.
Oba muži rychle vynášejí raněného z věže a ukládají na provizorní lůžko uprostřed trupu.Doležal ,který má kurz první pomoci,rozstřihl Kadlecovi nohavici.Z otevřené rány ční pahýl přeražené kosti.Kadlec zůstáva při plném vědomí.Zatímco mu kamarád obvazuje nohu,aby zmenšil ztrátu krve,vypráví-”Útočil z dola.Prozradil se ve tmě ,hlavně plameny z výfuků a střelbou.Pak zasáhl naplno věž.Kanonem.Ucítil jsem palčivou bolest v holeni,ale neztratil jsem vědomí.Němec si asi myslel ,že je se mnou konec,vyletěl nahoru…….Měl ten nálet zezadu dobře vypočítaný.No a já jsem ho předešel.Našel jsem si ho v zaměřovači,byl tak blízko,že se mi tam celý ani nevešel.A další už víte,jenom škoda ,že jsem ho neviděl dopadnout na zem,mohli jsme si ho připsat na konto.

Tolik k souboji.Jenom ještě dodám ,že ani ta zpáteční cesta nebyla růžová.Oba piloti se snaží z poškozeného Wellingtonu vyždímat maximum,jelikož jde o záchranu jejich kamaráda.Kadlecův stav se zhoršuje.Od bolesti mu sice dali morfium,ale noha rudne a natéká a rána krvácí.Ladislav Kadlec dostává horečku.Na letišti East Wretham už je čekají.Jenomže je tu další problém.Tentokrát s podvozkem.Kontrolka signalizuje ,že je něco s podvozkem.Druhý pilot Jindra se snaží zjistit závadu a hlási Karlu Schořovi,že je prostřeleno pravé kolo.Pony musí jít na další okruh.Ale co ted?Druhý pilot zkouší použít ruční pumpu,ale kolo zůstává splasklé.Schoř řeší dilema .Přistání s poškozeným kolem může skončit katastrofou.Jedině seskok padákem.Ale Láda Kadlec vyskočit nemůže.Nakonec zariskuje a Welllington jde na přistání.Na letišti se sjíždí požární a záchranné vozy.

Nakonec vše dopadlo dobře.Přistání se povedlo.Welligton se naklání na stranu a otočí se doprava kolem své osy a zastavuje.Letci vynášejí těžce raněného kamaráda a ihned ho předávají do sanity.To už je Ladislav Kadlec v bezvědomí.

Karel Schoř podává hlášení o letu a končí těmito slovy-Pouze díky mimořádné odvaze a obětavosti všech členů posádky,kteří prokázali výtečnou práci,mohl jsem letoun dovést bezpečně domů.

Ladislavu Kadlecovi musela být amputována pravá noha pod kolenem.Za tuto akci byl Kadlec ještě v nemocnici povýšen do hodnosti rotmistra a vyznamenán druhým Československým válečným křížem a Československou medailí Za chrabrost.Kadlec se v nemocnici rychle zotavuje a již ke konci roku 1941 mu připjali protézu.Pilně se sní učil chodit a dokázal to.Naučil se chodit tak,že málokdo by poznal že má protézu.Z nemocničního ošetřování byl propuštěn 6.února 1942..Hlásil se u své mateřské peruti.Jenže co s ním?Nabízeli mu místo instruktora ,ale Ladislav Kadlec odmítnul.Chtěl bojovat a tvrdě si za tím šel.Údajně prohlásil ,že půjde třeba za samotným králem,aby dostal povolení.Nakonec se mu to povedlo a Kadlec se zas dostal do operační činnosti.Mezitím však 311.perut byla přeřazena z Bombardovacího letectva k Pobřežnímu letectvu,takže Lada Kadlec už nelítal nad okupovanou Evropu,ale nad moře,kde se hledali ponorky.Za své kulomety opět znova zasedl 25.září 1942 v osádce Františka Bulise.Ladislav Kadlec létá jako střelec na patroly nad Biskají.Prochází postupně několika osádkami.Dalšího válečného úspěchu dosahuje v osádce Metoděje Šebely,kdy dne 10.dubna 1943 napadli jestli jsem to dobře pochopil německý lamač blokády -lod Himalaya,která byla chráněna třemi torpédoborci a třemi bojovými čluny.Doslova to byl sebevražedný útok,jelikož Wellington útočil v silné palbě nepřítele.Šebelův Wellington útočil ve vražedné palbě ,která mu vyřadila jeden motor ,přesto uspěšně odbombardoval a lod dostala pravděpodobně přímý zásah.Letadlo se vrátilo na základnu pouze s funkčním pravým motorem,na který musel uletět 306 mil.

Dalším velikým úspěchem,na kterém se Kadlec podílel tentokrát v osádce Stanislava Huňáčka,bylo úspěšné napadení ponorky přesně o měsíc později a to 16.května 1943.Akorát tu mám menší rozpor.V jedné knize se uvádí ,že to byla německá ponorka-typ jsem nezjistil .Jiný zdroj zase uvádí ,že to byla italská ponorka Enrico Tazzoli.
Ponorka měla být údajně potopena ,jestli jsem to dobře pochopil.Soudím tak podle hlášení,které je v knize popsáno.

Mezitím se 311.perut přezbrojila s dvoumotorových Wellingtonů na čtyřmotorové Liberatory a Ladislav Kadlec dál sedí za svými kulomety ve věži a patroluje nad Biskají.Konce války se však nedožil.Na svůj poslední bojový let nad Biskaj proti ponorkám se vydal v osádce Otakara Žanty dne 13.března 1944.Letadlo s československými letci se ale domů nevrátilo,Zmizelo někde v moři.Pravděpodobně jej sestřelil německý dálkový stíhač.A tak Ladislav Kadlec spí svůj věčný sen někde v Atlantiku……..

Zdroje-Eduard Čejka-Zlomená Křídla
Jiří Rajlich-Na nebi hrdého Albionu,díl 2 a 7.