Již jsem uveřejňoval vícero článků o našich hrdinech na křídlech britských Hurricanů a Spitfirů, či sovětských Lavočkinech, ale k tomuto člověku mě táhne něco víc. Byl to totiž hrdý obyvatel Ostravy-Poruby, místa, kde jsem se narodil a kde žiji, dokonce je po něm pojmenovaná i má bývalá základní škola. Je tudíž jasné, že tento článek píši s velkou pokorou a beru to trochu jako uctění památky tohoto dalšího výjimečného člověka…

Zdeněk Škarvada se narodil 8.11.1917 v Olešnici. V letech 1935-1937 prodělal základní letecký výcvik v Prostějově a poté narukoval k čs. branné moci. Následně proběhl výcvik stíhací a po ukončení létal u    stíhací letky 47. Leteckého pluku v Pardubicích.

V době, kdy Němci obsadili Československo, byl z armády propuštěn a stejně jako spoustě dalším letcům i jemu vrtalo hlavou, jak to okupujícímu vojsku vrátit. A tak o tři měsíce později odjel vlakem do Ostravy kde se mu 8. června 1939 podařilo dostat do Polska, kde se přihlásil k československému zahraničnímu odboji. Ve chvíli, kdy většina opouštěla Polsko v transportech do Francie, on zůstal a například po boku legendárního Josefa Františka bojoval proti Němcům pod křídly polského letectva.

Jak všichni víme, ze západu postupovala německá armáda a z východu sovětská. Tyto kleště Škarvadu sevřely a byl zajat postupující Rudou armádou. Po dlouhém pobytu v sovětské internaci byl společně s většinou čs. vojáků z internace propuštěn a 14. července 1940 odplul z Oděsy (přes Istanbul, Port Said, Suez, Bombay a Kapské Město) do Velké Británie. V Liverpoolu se vylodili 27. října 1940.

Už 11. listopadu byl přijat do britské RAF s hodností četaře, kde prodělal bojový výcvik a 17. července 1941 byl přidělen k československé 310. stíhací peruti.

Osud mu nepřál a při hlídkovém letu v oblasti ostrovů Scilly byl nucen opustit svůj Spitfire, který měl poruchu. Psal se datum 4. únor 1942 tak si asi dovedete představit, že Atlantický oceán moc teplý nebyl a to pocítil i sám Škarvada, který se do jeho vln ponořil až ho po několika hodinách „zachránila“ německá loď. Po zbytek války byl v německém zajetí, kde si prošel několika zajateckými tábory a v tom posledním ho čekal legendární „pochod smrti“ kdy byli vězni nuceni ujít strašnými podmínkami i tisíc kilometrů. Pochod však zhatilo osvobození vězňů spojeneckými vojsky a následoval návrat do Anglie a později do osvobozeného Československa.

Po skončení války byl povýšen do hodnosti podporučíka. V Československu působil v letectvu i po válce a to u leteckého pluku v Praze-Kbelích a později jako letecký instruktor v Hradci Králové. Sloužil až do do 1. srpna 1950, kdy byl jako všichni „zápaďáci“ pronásledován komunistickým režimem. Prvně byl „pouze“ přeložen do zálohy jako štábní kapitán letectva. Pak prováděl pouze podřadné práce, byl vyhoštěn z bytu a potom pracoval u pozemních staveb, později v dolech na Ostravsku. Částečné rehabilitace se dočkal 1. září 1965, kdy byl povýšen do hodnosti majora v záloze a později do hodnosti podplukovníka v záloze. Plné rehabilitace se dočkal až po převratu v roce 1990 kdy mu byla udělena hodnost plukovníka v záloze. O deset let později byl dekretem prezidenta Václava Havla povýšen do hodnosti brigádního generála v záloze.

Pan generál Zdeněk Škarvada byl každoročně zúčastňoval Dnů NATO v Ostravě a byl plný dojetím, když mohl například znovu vidět na nebi legendární Hurricane, se kterým také létal. Jindy byl plný očekávaní, když měla přiletět proslulá akrobatická skupina Red Arrows z Anglie. Moderní letectví komentoval takto: „Je úžasné vidět, jak jde vývoj nezadržitelně dopředu. To se s eroplány z dob, kdy jsem létal, nedá vůbec srovnat,“

Jak už jsem psal na začátku článku, jsem hrdý na to, že byl Ostravák…ale mrzí mě, že jsem se sním už nemohl setkat. Zemřel 11. května 2013 ve věku 96 let. Prošel si těžkým životem, ale to kým byl nám prozrazuje i jeho krédo. NIKDY SE NEVZDÁVEJ!

Zdroje: http://www.epochtimes.cz, http://www.mocr.army.cz, http://www.natoaktual.cz