Znáte to, žijete tam celý život, ale i tak toho víte více o bitvách u Stalingradu či o vzdušných bojích nad Lamanšským průlivem v době bojů o Anglii. Dnes jsem si řekl, že se více zaměřím na boje, které se mě přímo dotýkají, jelikož tento kus historie probíhal, jak se říká za rohem. Navštívil jsem památník u Sýkorova mostu a památník čs. letců v Ostravě.

Píše se 30. duben roku 1945 a boje o Ostravu vrcholí. V těchto bojích se aktivně zapojují i českoslovenští vojáci a to konkrétně 1. čs. samostatná tanková brigáda a 1. čs. smíšená letecká divize.

Tank T-34-85 s číslem 051 ve složení posádky: velitel Nikolaj Ivasjuk, střelec Josef Vaněk, řidič Alexandr Hroch a radista Ivan Ahepjuk, překračuje jako první řeku Ostravici a ocitá se na pravém břehu řeky, je ve Slezské Ostravě. Najednou se ozvou dvě rány, tank zůstává nehybně stát.Dvaceti osmi letý Ahepjuk je smrtelně raněn, zbylí členové posádky se ze všech sil snaží dostat zpátky po svých, všichni jsou zraněni. Druhý tank, kterému velel Bedřich Opočenský spouští krycí palbu aby zachránil své kamarády, své bratry.Jeho cíl je budova, ze kterého nepřítel pálil panzerfaustem. Při této krycí palbě byl zasažen jeden z nosníku tehdy ještě Říšského mostu.

Zasažený tank byl po osvobození Ostravy na žádost tehdejšího primátora přenechán městu, aby jako památník sloužil dalším generacím, aby připomínal utrpení a obětování a zároveň neskutečnou odvahu při osvobozování tohoto města.

A proč vlastně most Miloše Sýkory?

Ač je tato verze opředena řadou mýtů, i tak se mi tento líbí nejvíc. Miloš Sýkora (Emil Sýkora), jakožto ostravský občan údajně zneškodnil podminovaný most, kdy přerušil elektrický přívod k rozbušce. Při jeho ústupu na něj Němci spustili palbu a svým zraněním podlehl. Po tomto činu mohli tankisté využít poslední funkční most přes řeku Ostravici. Na jeho památku je u mostu pamětní deska a socha.

Následně jsem se přesunul do parku čs. letců, kde je krásný nový památník. Starší ročníky si určitě pamatují Iljušina, který byl v tomto parku vystaven na efektním podstavci, já už ho nezažil. Byl přesunut do pražského muzea a následně prodán do soukromé sbírky do Francie. Nynější vedení města zde chtělo podobný letoun znovu vystavit, bohužel ani po shánění podobného typu v Rusku se tato představa neuskutečnila. Jsem i tak moc rád za to, že se nezapomíná a že stále existují místa, kde se hrdinství nejen našich vojáků připomíná.