Třetím a také posledním československým velitelem jiné než československé peruti byl Otto Smik. Otto Smik se narodil v Gruzii roku 1922. Jeho otec byl Slovák, matka Ruska s českými předky. Když bylo Smikovi 12 let, přestěhovala se rodina na Slovensko. Nejprve ke švagrové Ottova otce a posléze se Smikovi usadili v Bratislavě.
Mladý Otto projevoval velký zájem o leteckou techniku nejdříve jako modelář a v roce 1937 nastoupil do plachtařského kurzu Masarykovy letecké ligy.
Po událostech roku 1939 se Otto Smik rozhodl pro cestu do zahraničního odboje.
Hranice Slovenského štátu ilegálně překročil v březnu 1940 a přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Irán se dostal až do Francie. Francie však brzo podlehla německé armádě a tak musel Smik spolu s ostatními Čechoslováky odplout do Velké Británie.
Zde později nastoupil do pilotního výcviku, kde dosáhl výborných výsledků a k operační peruti odchází rovnou v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer. Po krátkém pobytu u 312. čs. stíhací perutě je převelen dne 7. ledna.1943 ke 310. peruti. Jeho důstojnická hodnost však zapříčiní rozruch jak mezi piloty poddůstojníky, kteří mají odlétáno mnoho operačních hodin, tak mezi důstojníky, kterým vadí, že Smik je důstojníkem bez maturity a vojenské akademie. Na vlastní žádost proto odchází k britské peruti.
Během roku 1943 prošel několika britskými jednotkami, konkrétně: 131., 122. a 222. stíhací peruť. V březnu 1944 se vrátil mezi československé letce 310. peruti, kteří ho již jako zkušeného stíhače a nositele DFC, přijali mezi sebe. V červenci téhož roku létal Smik s 312. perutí a 3. září je sám poprvé sestřelen nad Holandskem. Dokázal se vrátit zpět do Anglie a konečně mu bylo svěřeno velení nad celou perutí.
Jako Squadron Leader přebírá 13. listopadu velení nad 127. stíhací perutí. Do třetice všeho zlého je Smik stejně jako jeho kolegové František Fajtl a Jiří Maňák po krátkém působení v roli velitele peruti sestřelen. Stalo se tak 28. listopadu 1944, když se Smik rozhodl se svou perutí zaútočit pumami na seřaďovací nádraží nizozemského města Zwolle. Při útoku byly dva ze spitfirů zasaženy těžkým flakem. Ani jeden z pilotů, S/Ldr Otto Smik a F/O Henri L. J. M. Taymans, nepřežil.
Otto Smik nalétal celkem 371,49 operačních hodin, sestřelil jistě 10 letounů, 3 bezpilotní střely V1, 2 letouny sestřelil pravděpodobně, 3 poškodil a zničil nebo poškodil mnoho pozemních cílů. Padl v boji ve věku pouhých 22 let.