V posádce první čs. stíhací perutě byl uspořádán fotbalový turnaj o pohár velitele posádky, jehož se zúčastnilo šest mužstev, mezi nimi i jedenáctka čs. letců. V prvním, snad nejtěžším zápase, proti squadroně Spitfirů se Čechoslováci obzvláště vyznamenali. Měli proti sobě mužstvo z 5. internacionály a v prvním poločase zápasu prohrávali již 0 : 3. V druhé polovině však celé mužstvo vyvinulo takové úsilí, že se mu podařilo nejen vyrovnat na 3 : 3, ale v posledních několika minutách dát ještě dvě branky navrch, takže zápas hraný za velmi těžkých podmínek, ve sněhu a v blátě, skončil vítězstvím Čechoslováků 5 : 3.
Druhý zápas proti pěchotní obraně posádky byl sehrán 1. března a skončil nerozhodně 1 : 1.
Do finále se dostaly jedenáctka velitelství posádky a jedenáctka 1. čs. stíhací perutě. Zápas byl sehrán 21. března za velmi pěkného jarního počasí a těšil se všeobecnému zájmu všech příslušníků posádky „not required on duty“.
Již ve třetí minutě ujali se Čechoslováci vedení a ve čtvrté minutě zvýšili náskok na 2 : 0. Do poločasu padly ještě dvě branky – 3 : 1 pro Čechoslováky. Ve druhém poločase však Angličané přidali, zřejmě by byli pohár dostali sami, a podařilo se jim vyrovnat na 3 : 3. Od tohoto okamžiku zápas se stal poněkud tvrdším a teprve 10 minut před koncem zápasu čs. letci zvýšili score na 4 : 3 a uhájili jej až do konce zápasu.
Zdálo se, že i soudce by byl přál více Angličanům a nejčastější otázkou v publiku bylo, jak se řekne anglicky „soudce noha“ a jak se řekne anglicky „mrkev“. Několik set diváků nadělalo skoro tolik rámusu jako 30 000 na Spartě a někdy bylo skutečně dobře, že sudí nerozuměl. Na konec však čs. jedenáctka provolala svoje sportovní třikrát zdar a Angličané třikrát hip hurrah. A Čechoslováci si jednou povezou domů hezkou památku – pohár velitele posádky.

28.3.1941