Legendární papírové vystřihovánky ábíčka z rukou Richarda Vyškovského!

Richard Vyškovský

Pamatujete? Desetiletí vycházely v často podpultovém prodeji ABC papírové vystřihovánky z rukou architekta Richarda Vyškovského. Byly vždy zlatým hřebem každého čísla. Radost dělal svými modely i milovníkům letadel. Papírové vystřihovánky sice v ábíčku vycházejí dosud, ale Vyškovského preciznost jim zdaleka chybí. 
Architekt Richard Vyškovský (89) vyrobil před padesáti lety první papírovou vystřihovánku a od té doby se stal u jeho fanoušků doslova modlou. Vydal totiž přes 400 modelů a na nových pracuje dodnes. Dlouhá léta vycházely v časopise ABC a pod hlavičkou nakladatelství Albatrosu. Díky jeho vystřihovánkám začali někteří dokonce studovat architekturu! 
Richard Vyškovský se narodil ve Vídni, kam se k přestěhování z Valašska nechal zlákat jeho dědeček spolubojovníkem během první světové války. 
„Koupil si ve Vídni dům s restaurací, ve kterém nechal později zařídit tatínkovi obchod s drogérií a parfumérií. Tatínek se tam oženil s mojí maminkou, jejíž rodina pocházela z Jižních Čech,“ říká Richard Vyškovský, který stále srší dobrou náladou. 
Ve Vídni začal Richard Vyškovský navštěvovat základní školu. V roce 1942 tam však všechny české zavřeli. 
„Maminka se mnou byla tehdy předvolána na úřad SS. Musela však na mě počkat před kanceláří, v níž seděl esesák v černé uniformě a začal na mě naléhat, abych se stal německým občanem. Prý mi s dobrým prospěchem zaručí i studium na univerzitě. Přitom rodiče mohli zůstat Čechy. Odpověděl jsem mu, že Čechem chci být i já. Přemlouval mě, prý skončím jako dlaždič. Ale neuspěl. Viděl jsem na vlastní oči, jak Rakušané vítali nadšeně Hitlera. Žid, který měl naproti obchod, musel před ním drhnout kartáčem chodník. Špatně skončil můj kamarád z vedlejšího domu, jenž nechtěl jít kopat zákopy proti Rudé armádě. Jeho otec ho za to nechal zastřelit,“ vzpomíná na smutné příběhy z dětství.
Rodiče ho tak poslali do Prahy za strýcem, aby ve škole pokračoval. Jako student získal dokument k překročení hranic mezi protektorátem a Vídní, kam za rodiči mohl kdykoliv jezdit vlakem. 
„Tatínek chtěl, abych šel na chemickou průmyslovku, jenže ta byla pro mě nezajímavá. Zkoušky jsem neudělal, ale uspěl jsem na stavební průmyslovce. Po maturitě jsem šel na vysokou školu architektury, protože historie byla mojí vášní. Tou dobou se už taky rodiče přestěhovali do Prahy.“ 
Richard Vyškovský skončil dvakrát za mřížemi. Poprvé během brigády u Státního ústavu pro rekonstrukci památkových městských objektů v Praze, kde později i pracoval. Jeho kolega měl totiž za milenku manželku politika z ministerstva zahraničí, který byl rozhodnutý utéct přes hranice. Jenže ho s manželkou na hranici zatkli. 
„Zadrželi i mého kamaráda, který o tom věděl. A protože já prý také, zavřeli i mě. Ve vazbě jsem byl tři měsíce. Při výsleších na StB v Bartolomějské to nebylo nic příjemného. Kamarád nakonec u soudu řekl, že jsem o ničem nevěděl, takže mě pustili.“ 
V Praze Richarda Vyškovského okouzlila nejvíce malebná Malá Strana, pracoval u památkářů. Prvním jeho úkolem bylo vymyslet kliku ke dveřím ve Valdštejnském paláci, který se také realizoval. S velkou zakázkou, rekonstrukcí historického jádra Chebu, přišly problémy. Ve volných chvílích tam měli architekti oficiálně povoleno, od Fondu výtvarných umění, dělat další práce. Jenže je někdo udal, prý není s fakturováním vše tak, jak by mělo být. Takže všichni skončili ve vězení. Odvolací soud po jednom a půl roce vykonstruovaný proces zrušil. I přes svoji nevinu ho nový ředitel ústavu nechtěl zpátky přijmout, takže začal výtvarničit. Pracoval na kreslených reklamních krátkých filmech a vtipech do Dikobrazu. 
Později byl zaměstnán na pražském magistrátu, a nakonec se přece jen do ústavu vrátil. Pod jeho hlavičkou vycestoval předávat svoje zkušenosti do bývalé Jugoslávie. Na ostrov Brač, do Splitu i jinde. A pak už došlo na populární papírové vystřihovánky. 
„Začalo to všechno sázkou. Měl jsem v ústavu ve skupině mladé lidi, kterým se nedařilo sehnat nedostupné „angličáky“. Pořád o tom mluvili, což mě rozčilovalo, tak jsem jim řekl, ať si nějaký udělají z papíru. Měl jsem s tím předešlé zkušenosti z pražského domu služeb Na Příkopě. Tam jsem vytvořil do dětského kadeřnictví, aby se tam ti nejmenší nenudili, z papíru vystřižené městečko. Přestože tomu v ústavu nevěřili, že to jde, vsadil jsem se s nimi, že pokud nějaký udělám, přestanou o tom už mluvit. A tak jsem jim postavil Packard Landaulet, angličák od firmy Matchbox.“
Následně o papírovém modelu vyšel článek v novinách. Brzy poté se u Vyškovských rozdrnčely telefony.
„Ozvali se takřka současně z ABC i Albatrosu, že by se mnou chtěli spolupracovat. Oběma jsem to odmítl, protože jsem byl především architekt. Snažili se mě potom ještě několikrát bez úspěchu přemluvit, až se to podařilo Albatrosu. Požádal mě o model Karlštejna, stačilo by prý vytvořit jen panorama. To už byla moje parketa. Po zveřejnění se okamžitě ozval šéfredaktor z ABC, že to ode mě není hezké. Načež jsem začal spolupracovat i s ábíčkem.“
Do populárního ABC, které se stalo před rokem 1989 podpultovým zbožím i díky jeho vystřihovánkám, začal dodávat jeden model za druhým. 
„Nejdříve jsem musel k danému modelu získat potřebné podklady, plány. Před návrhem papírových vystřihovánek hradů, zámků, a především lidových staveb, kterým jsem propadl, bylo třeba naplánovat cestu po republice s noclehy tak, aby na sebe objekty navazovaly a nemusel bych jezdit pořád sem a tam. Manželka zpočátku jen řídila, potom jsme oba jednotlivá místa fotografovali, a to ještě na černobílý film. Věrohodné barvy jsem si stahoval barevnými tužkami přímo na místě na skicák. A syn Richard se při tom spíše nudil,“ vzpomíná s úsměvem Richard Vyškovský.
Budoucí model si nejdříve naskicoval a k jednotlivým pohledům přiřadil fotografie. Potom musel zmenšit originální plány do použitelného měřítka, aby se model vešel na požadovaný počet stránek ke zveřejnění. Od podkladů k finálnímu modelu, ale vede ještě dlouhá cesta přes vyrobení půdorysů, řezů, rýsování jednotlivých dílů a jejich pojednání až po nanášení barev na několikrát upravovaný speciální papír. Na barvení používá Richard Vyškovský ´anilinky´, které jsou podle architekta natolik dobré, že je s nimi možné docílit jakéhokoli odstínu. Po slepení zkušebního modelu zjišťuje, kde nastal nějaký problém. A ten se prý vždycky najde. Proto sedá k rýsovacímu prknu znovu.
„Stavba modelu je časově individuální. Před 20 lety mi zabrala jedna strana vystřihovánky týden. To jsem vedle toho pracoval ještě v ústavu. V důchodu jsem u nich seděl i dvanáct hodin denně. Vystřihovánka na čtyři strany mi zabrala asi měsíc práce od chvíle, kdy jsem měl na stole veškeré podklady. Teď už dělám s přibývajícím věkem přece jen pomaleji. Hrad Valdek, který ještě není v prodeji a má 12 stran, mi zabral 7 měsíců.“
Richard Vyškovský se netají tím, že mu občas odpadkový koš papírem ´přetéká´, to, když se mu něco nedaří. Přesto se k danému modelu vždy vrátil a práci dokončil. 
„Na výstavách a soutěžích byly děti, se kterými jsem se potkal, ohromné. Vždyť pro ně jsem to taky dělal. Dokonce mě jeden chlapec rozlítostnil, když mi napsal, bohužel bez zpáteční adresy, že jeho babička má chaloupku a jestli bych mu ji neudělal. I proto jsem se začal věnovat lidové architektuře, která je pro mě životní láskou.“ 
Čas od času se někdo ozve se zájmem o vytvoření modelu, ale když zjistí, že by přišel na desítky tisíc korun, couvne. Takový model na čtyřech stránkách dá pár týdnů práce. Jiné je to u firem, které je mají pro své klienty.
„Oslovili mě už nejméně čtyři lidé, že díky mým vystřihovánkám začali studovat architekturu. To člověka potěší. Nebo se mě někdo zeptal, kolik pokračování památkové rezervace ještě budu dělat, protože by kvůli tomu musel měnit byt. Další by se mu už do něj totiž nevešlo. Dokonce mi jeden vyšetřující lékař řekl, že jsem největší nepřítel jeho maminky, i když jsem ji nikdy nepoznal. Jako kluk si lepil moje modely, a že mu pořád nadávala, neboť byly všude samé odstřižky.“ 
Po roce 1989 začaly modely vznikat zásluhou počítačové grafiky. Jenže jsou většinou barevně jednolité. Bez nerovností, nepravidelných stínů, stop po zatékání, tedy toho všeho, co je skutečné. Richard Vyškovský modely naopak takto detailně propracovává. Třeba takových 15 cm2 překrývá pěti vrstvami, což zabere i čtyři hodiny. Stále si jde svojí precizní ruční cestou. 
„Nyní jsem všechny nejrůznější náměty na vystřihovánky dal k ledu a soustředím se jen na jedno. V naší zemi bylo kdysi na 700 hradů, ze kterých zbyly mnohdy jen zříceniny. Byl to obrovský poklad, takže je ´oživuji´ podle toho, jak asi vypadaly původně. Před dokončením mám nyní hrad Gutštejn, no a z těch hotových jsou to například Okoř, Helfenburk nebo Libštejn.“
Richard Vyškovský vytvořil na 465 modelů, což je ale zavádějící číslo, protože z toho například jen model fiktivního historického města nazvaný ´Městská památková rezervace´ obsahuje přes 100 různých staveb. A jeho Pražský hrad je složen z 10 částí. Samotných vystřihovánek tak má na svém kontě více než 1 500 stran.
V Albatrosu už nové vystřihovánky nevycházejí, protože toto nakladatelství změnilo strategii. V ABC je najdete taky jen ve straších číslech, neboť každý se rozhodl jít svojí vlastní cestou. Richardův syn se raději, než vystřihovánkám věnoval plastikovým a později RC modelům. Dnes tatínkovo papírové království vydává ve vlastní firmě.
MUZEUM PAPÍROVÝCH modelů, Police nad Metují 
Otevřeno denně, říjen až duben, 9.00 – 15.00 hodin, víkendy, svátky a prázdniny 9.00 – 17.00 hodin, květen – září, 9.00 – 17.00 hodin. V době školního roku každé první pondělí v měsíci vstup zdarma. Interaktivní dílnička papírových modelů probíhá v muzeu každý poslední víkend v měsíci a je pořádána v rámci běžného vstupného. Expozice papírového světa má na rozloze 350 m² více než 2 000 exponátů.
V muzeu najdete třeba rodný domek spisovatele Aloise Jiráska v Hronově. Jde o vystřihovánku vydanou v roce 1930. Na konci března bude instalován model vysoký 2,38 metru Saturnu V., raketa z mise Apollo 11. 
Od dubna bude v Muzea část expozice věnována autorovi papírových modelů Richardu Vyškovskému. Na webu muzea najdete i vystřihovánky ke stažení zdarma. 
/Petr