Jedním z našich nejlepších stíhačů na západní frontě ,který bojoval proti nepříteli se jmenoval Stanislav Fejfar.
Tento vynikající československý stíhač se narodil dne 25.listopadu 1912 ve Štikově u Nové Paky.V září roku 1933 nastoupil jako četař –aspirant na Vojenskou akademii V Hranicích na Moravě a Prostějově.V červenci roku 935 byl z akademie vyřazen s hodnocením –velmi dobrý ( z 27 absolventů byl devátý nejlepší).Po absolvování vojenské akademie už s hodností poručíka nastoupil 1. července 1935 k 6. letce pozorovacího Leteckého pluku T.G. Masaryka dislokovaného v Praze.I když byl pilot ,tak byl v létě roku 1936 poslán na zkušenou k dělostřeleckému pluku.Absolvoval rovněž i výcvik v nočním létání.Po ukončení těchto doplňkových kurzů byl Stanislav Fejfar přidělěn k 3.Leteckému pluku dislokovaného v Piešťanech,konkrétně ke 38.stíhací letce.

Od 1.května 1938 prozatimně velel 45.letce a v době mnichovské krize byl se svou letkou zařazen k letectvu 4.polní armády, která byla na jižní Moravě a později byl zařazen k letectvu 3.armády ,která byla na Slovensku.Podpis Mnichovské dohody zastihl Fejfara na Slovensku v Piešťanech.Jako většina pilotů ,tak i Stanislav Fejfar se nesmířil s okupací republiky a 8.června 1939 překročil hranice a dostal se do Polska.V Polsku o naše piloty moc velký zájem nebyl a tak poručík Fejfar odplouvá na lodi Sobieski a 20.června 1939 je ve Francii.Ale i Francie nebyla vstřícná k našim vojákům většina musela podepsat závazek v Cizinecké legii s příslibem ,že pokud vypukne válka budou zařazeni do pravidelné francouzské armády.Podepsal i Stanislav Fejfar a stal se seržantem v legii.Když vypukla válka,byl poručík Fejfar zařazen ke koloniálnímu francouzskému letectvu a to k 572.stíhací letce na letišti Oran –La Senia,kde se přeškoloval na francouzskou bojovou techniku,totéž absolvoval i na letišti v Blidě.Stanislav Fejfar se přeškolil na francouskou stíhačku Morane Saulnier MS 406 se kterou později létal při bitvě o Francii.Fejfar byl přidělen ke stíhací skupině GC I/6 .Skončilo období takzvané “ Války v sedě“ a pro GCI/6 začalo období těžkých tvrdých bojů s Luftwaffe .První vítězstvi si Stanislav Fejfar dobyl dne 20.5 .1940 .Jeho obětí byl Bf 109 verze E a bylo to poblíž Amiensu.Dalšího vítězství dosáhl dne 25.května a jeho obětí byl německý bombardér Heinkel He 111,který si připsal spolu s dalším českým pilotem S.Janouchem.Dalšího vítězství dosáhl dne 5.června 1940 a jeho obětí se stal německý bitevní dvouplošník Henschel Hs 123.Vedle těchto stíhacích úspěchu tohoto pilota je třeba přičíst i 6 bitevních misí proti německým tankům,které byly doslova sebevražedné a byl to vlastně zázrak,že jich Stanislav Fejfar přežil šest.Životnost pilotů při těchto akcích byla zpravidla tak 2 až 3 akce.

Dne 19.června 1940 dostali českoslovenští piloti u GC I/3 povolení k opuštění již tak zdecimované jednotky .Francie už mlela z posledního .Za dobu francouzské kampaně Stanislav Fejfar sestřelil 2 letouny jistě a jeden pravděpodobně.Provedl 6 útoků proti tankům. Za své bojové výkony ve Francii byl vyznamenán Croix de Guerre se třemi
palmami a jednou zlatou hvězdou a Československým válečným křížem.

Po porážce Francie se Stanislav Fejfar spolu s dalšími československými piloty nalodil dne 24.června 1940 v přístavu
Port Vendres na loď General Hanza se kterou odplul do afrického Oranu.Odtud odplul spolu s kamarády přes Gibraltar do Anglie.12.července dorazil spolu s ostatními čs.letci do hrdého Albionu,přistáli v Liverpoolu.

Po přeškolení na britskou stíhačku Hawker Hurricane Mk .I byl Fejfar zařazen k 310.československé stíhací peruti,se kterou zasáhl do slavné Bitvy o Británii.Dne 9.září 1940 zaznamenal S.Fejfar svůj první sestřel v Anglii.Poslal k zemi těžkou dvoumotorovou stíhačku Bf 110.Další sestřel přidal v památný den bitvy a to 15.září 1940,kdy poslal k zemi německý bombardér Dornier Do 17 (konkrétně to byl Do 17 W.Nr. 2881; 5K+CM od 4./KG 3,).Osádka tohoto bombardéru byla zajata.
Dalším Fejfarovým úspěchem se stal německý bombardér Junkers Ju 88 ,kterého Fejfar sestřelil ve spolupráci.Stalo se to dne 18.září 1940 a sestřelený junkers byl od jednotky 9./KG 77(W. Nr. 3168; 3Z+FT).
Potom se Stanislav Fejfar na chvíli odmlčel ,jelikož onemocněl.Dostal silný zánět čelních dutin ,který se projevoval ukrutnými bolestmi hlavy a proto nesměl létat.Později byl přeložen k Inspektorátu Československého letectva v Londýně.Ale Fejfar chtěl létat a taky se mu to podařilo.Doktoři ho po nějaké době prohlásili za operačně způsobilého a 21.července 1941 se Fejfar hlásí u 313.Československé stíhací perutě RAF ,jako velitel B letky.Zároveň po týdnu byl povýšen na kapitána.Stanislav Fejfar a jeho kamarádi létají na rušivé nálety nad Francií ,na takzvané sweepy.Při kterých napadají vše co můžou,doprovázejí bombardéry apod.
Dne 25.dubna 1942 prodělal Fejfar na svém Spitfiru V. s označením RY-S vzdušný boj s německou stíhačkou Focke Wulf 190.Fejfar na něj z 50 metrů vypálil a z německé stíhačky něco odletělo ,pravděpodobně kus kormidla.Stanislavu Fejfarovi je tento fokouš přiznán jako poškozený.Další velice těžký vzdušný boj absolvoval Stanislav Fejfar s 313.perutí dne 5.5.1942.Toho dne se 313.stíhací peruť spolu se 64.perutí a 122.perutí zůčastnila takzvané operace CIRCUS 157 ,při které doprovázeli šestici bitevních Bostonů od 226 perutě ,které měly napadnout elektrárnu ve francouzském Lille.Proti nim startovali němečtí stíhači od stíhací eskadry JG 26.Strhla se velká letecká bitva ,při které byli Britové biti.Stanislav Fejfar si v této akci nárokoval jeden Focke Wulf 190 setřelený jistě a jeden Fw 190 sestřelený pravděpodobně.Radost z tohoto úspěchu však kalil fakt ,že při této akci byl sestřelen jeho přítel a kamarád legendární František Fajtl,který byl jedním z mála čechoslováku kterému se dostalo cti velet anglické peruti a tou byla právě již zmiňovaná 122.stíhací peruť.
Fejfara tato ztráta kamaráda velice citelně zasáhla a chtěl se němcům pomstít za každou cenu a pravděpodobně to mělo velký následek v jeho budoucích akcích.
A pak přišel onen osudný den 17.květen 1942. Toho dne opět 313.peruť spolu se 64.perutí a 122.perutí doprovázela 12 bombardovacích Bostonů na cíl.Tentokrát to měli být doky v ve francouzském přístavu Boulogne.Po odbombardování se formace otočila zpět k Británii.Jenomže se stalo něco zvláštního.Od 313.perutě se najednou odtrhla dvojice Spitfirů a zmizela z dohledu.Byla to dvojice Fejfar (spitfire RY-S) a jeho číslo Borkovec (spitfire RY-U).Ostatní piloti si mysleli ,že se chtějí pouze přeskupit,ale už je nikdo nikdy živé neviděl.Motivace Fejfarova svévolného vzdálení od perutě není objasněna ,ale pravděpodobně se Fejfar na vlastní pěst chtěl pomstít Němcům za nedávno sestřeleného Fr. Fajtla a jeho číslo Borkovec ho následovalo.Fejfar s Borkovcem zmizeli beze stopy a až teprve po několika měsících přišla zpráva do Anglie ,že tělo Stanislava Fejfara bylo pohřbeno na hřbitově Pihen-les-Guines,který je vzdálen asi 10.km od Calais.O osudu Borkovce není nic známo ,jeho tělo nebylo nalezeno ,takže pravděpodobně byl sestřelen nad mořem.
V době onoho náletu se kolem této formace motali stíhači od staré známé JG 26 a vylučovací metodou se podařilo zjistit ,že Fejfar pravděpodobně padl za oběť jednomu z nejlepších německých stíhačů u kanálu a to veliteli III./JG 26 hauptmannu Josefu „Pips Prillerovi.Toto vynikající německé eso nárokovalo sestřel spitfiru mezi 11.33 až 11.35 v prostoru mezi Guinesem a Audembertem a vzhledem k tomu ,že místo kde je Fejfar pohřben leží v polovině mezi těmito obcemi,je velice pravděpodobné že Fejfarovým přemožitelem byl právě jeden z nejlepších stíhačů na kterého mohl natrefit.Kapitán Stanislav Fejfar byl Prillerovým 72.vítězstvím.

Zde je Prillerovo hlášení o sestřelu ,takzvaný Abschussmeldung

Dne 17.5.1942 jsem vzlétl z Wewelghemu v 11.17 se svou skupinou proti nalétavajícímu svazu.Asi v 11.33 jsem dostoupal do 5000 metrů a ocitl jsem se v převýšení dvou Spitfirů.Na jeden z nich jsem vypálil ze vzdálenosti 50-20 metrů ,načež ze Spitfiru odletěl nějaký velký kus.Spitfire oslnivě vzplál,převrátil se na záda a řítil se přímo dolů.Pikoval jsem za ním skrze mraky a uviděl ho,jak se roztříštil na zemi.Místo havárie se nachází někde mezi Guinessem a Audembertem.Přesněji místo dopadu nemohu udat,neboť jsem letěl vysokou rychlostí a ihned potom jsem pronásledoval další Spitfiry,letící v nižších letových hladinách

Jenom pro dodatek. Priller válku přežil se svým skorem 101 setřelených letadel na západní frontě .Mimo jiné má na svědomí i 3 naše piloty od 313.perutě ,kteří mu byli prokázáni.A to poručík Michálek,seržant Pavlík a již zmiňovaný kapitán Fejfar.
Tak československá peruť i letectvo přišlo o vynikajícícho pilota dobrého velitele a kamaráda .
Jenom pro dodatek.Stanislav Fejfar si po celou dobu působení psal deník,který byl knižně zpracován pod názvem- Deník stíhače.

Stanislav Fejfar obdržel tato vyznamenání-tři Československé válečné
kříže, dvě Československé medaile Za
chrabrost, Československou medaili
Za zásluhy I. stupně, Pamětní medaili
československé zahraniční armády
(F-VB), francouzský Croix de Guerre
se třemi palmami a jednou zlatou hvězdou,
britské The 1939-1945 Star with
Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe
Star a Defence Medal

BOJ PROTI TANKŮM U GC I/6

Jak už jsem psal ,tak na tomto nejrozšířenějším francouzském stíhacím letadle bojovala i spousta Československých pilotů v rámci francouzského letectva.Nebudu se zde zabývat jejich úspěchy ,to by bylo nadlouho,ale chtěl bych zde zmínit,že právě na tomto typu naši piloti podnikali velice riskantní operace proti pozemním cílům a hlavně německým tankům.
Francouzi usilovně hledali vhodnou zbraň proti německým tankům,které se valily do nitra země.Pomoci mělo letectvo svými bitevními letadly a právě stíhačkami Morane 406,které měli mimo dvou kulometů ve křídlech i kanon střílející osou vrtule.Řešení to bylo neštastné a zoufalé.Letadlo bylo nepancéřované a zásoba střel pro kanon byla nedostačujícící ,pouze 60 nábojů ráže 20 mm.

První zoufalou akcí tohoto typu byla pověřena GC I/6 a GC II/2.Dne 5.června 1940 okolo půl páté odpoledne vzlétlo šest letadel moranů od GC I/6 a tři od GC II/2.Jejich cílem byly tanky v prostoru Chaulnes –Marchelepot.Napadli konvoj asi 70 tanků na silnici .Tohoto letu se zúčastnil v rámci GC I/6 český pilot cne.Jaroslav Kulhánek .Spolu se svými francouzskými druhy zaútočil na tanky a podle jednoho zdroje Kulhánek zapálil 1 tank ,jiný zdroj uvádí že tento pilot zapáli hned 3 tanky.Ovšem Kulhánkův morane to též pěkně odnesl.Domů na letiště se cne.Kulhánek vrátil s třiceti šesti průstřely a po dosednutí se mu zlomila levá podvozková noha následky zásahů.Další operaci proti tankům naplánovali na tentýž den .V 19.00 šli na start další morany a to tři stroje od již známé GCI/6 ve složení –velitel roje- Adj.chef .Seneta a čísla mu dělali dva českoslovenští piloti ,pozdější známá esa Václav Jícha a Stanislav Fejfar.
Mimo tyto tři stroje od GCI/6 letělo na tuto protitankovou misi i pět moranu od GC II/2.
Tato protitanková mise dopadla katastrofálně.Velitel roje Seneta dostal zásah v pouhých deseti metrech přímo do palivové nádrže ,z letadla se okamžitě stala ohnivá fakule.Pilot byl ošem tak duchapřítomný ,že okamžitě vytáhl svůj morane č.456 do výšky 150 metrů a vyskočil.Sice byl vážně popálen a po dopadu Němci zajat ,ale přežil.Další morane sestřelili Němci eskadře GC II/2.Pilot sous.lt.Milhiet vyskočil na padáku a měl více štěstí než jeho kolega od GC I/6,dopadl na území ovládaného Francouzy.Co se týče dvou Československých pilotů Fejfara a Jíchy ,tak ti to štastně dotáhli domů na letiště ,ovšem morany byly na odpis.Jícha měl ve svém stroji 54 zásahů .

Další akcí proti tankům byla dne 7.června 1940 ,kdy tříčlenný roj ve složení Lt.Janouch ,Sous.Lt. Paturle a Cpl. Bendl .Startovali v 17.40 proti tankům v prostoru Formerie a Forges –les- Eauch.Tento tříčlenný roj přivítala vražedná palba Němců a pro Cpl.Bendla to byl první a zároveň poslední boj .Jeho stroj dostal přímý zásah a v plamenech se poroučel k zemi.Lt.Janouch si z této mise přivezl 5 dír od kanonu a několik desítek střel od kulometů.
A tak bych mohl pokračovat.Jenom bych chtěl doplnit ,že u eskadry GC I/6 sloužilo nejvíc Československých pilotů a taky tato grupa měla největší ztráty pilotů ze všech francouzských stíhacích skupin.Počtem startů proti tankům vedl jednoznačně Stanislav Fejfar ,který měl na svém kontě 6 velmi riskantních operací tohoto druhu.

Našel jsem na netu přímo vzpomínky Stanislava Fejfara ,které byly později knižně zpracovány v takzvaném Deníku Stíhače.Je tam i něco o útocích proti tankům…

7. červen

A tak odchází jeden po druhém… Dostali jsme novou práci, útoky na tanky. Začnu pěkně od počátku. Dnes, když to všude hoří, když utíkají, dnes během dvou dnů byly povoleny české letky! Dnes, když už snad je i pozdě. Ty dlouhé měsíce o nás nikdo nevěděl, nikdo nevěděl o “čížanech”. To jsme byli skoro na obtíž, a když nastala práce, když jsme ukázali, co dovedeme, teprve povolili -velkomyslně.

U naší perutě byla postavena druhá letka 1/6, ale první čsl. letka. Jak dlouho vydrží? První letka čsl. letectva ve Francii: kpt. Kulhánek, velitel, por. Fejfar, por. Janouch, por. Kimlička, rotný Hranický, čet. Kučera, čet. Jícha, čet. Horský, čet. Štandera, čet. Mlejnecký, des. Bendl, por. Mrázek, přidělen dnem 9. června. Ti poslední byli k nám nyní přiděleni. Nahrazují úbytky, ztráty.

Naše nová práce: Němci nasazují nový útok na celé frontě s celými svými silami. Francouzi ustupují a mají největší ztráty od nájezdů útočné vozby. Proto jsme museli zakročit i my. Útoky kanónem a kulomety na “hromady železa“, tanky.

Výsledek? Není skvělý, máme mnoho ztrát. Létáme mnoho, na všech je vidět opotřebování, únava. Dnes při útoku na německou kolonu tam zůstal des. Bendl a S/Ldr Paturle. Por. Janouch s rozstřílenou mašinou a zraněn přišel ještě domů. Z mé skupiny Senet, ten, který mě učil létat v Africe, při útoku na tanky musel vyskočit z 50 m padákem, neboť letoun hořel, a dopadl asi sto metrů před německé tanky, jak to s ním dopadlo, nevím, asi byl zastřelen. Můj letoun a čet. Jíchy – škoda mluvit. Byli jsme jako síto, ale nedostali nás. A tak to jde dál.

8. červen

Čet. Jícha při letu na frontu ve 4.700 m omdlel a v letu střemhlav a na zádech dostal se až do výše 50 m, s největším úsilím to vybral a přistál. Proč? Únava. Za den máme pět letů, úkolů na tanky v době 8 h. 15 min. Spím, kudy chodím.

Zdroje- Jiří Rajlich -Na nabi sladké Francie
313.stíhací peruť

Deník stíhače