V únoru 1941 podnikla 311. bombardovací peruť 7 operačních letů s celkovým počtem 37 letounů. Cíly náletů se stalo celkem 9 měst v Německu a okupované západní Evropě (Hannover, Braunschweig, Brémy, Duisburg, Wilhelmshaven, Kolín nad Rýnem – Německo; 3x Boulogne sur Mer – Francie; Den Helder, Vlissingen – Nizozemsko). Během těchto letů nalétaly posádky bombardérů 152.01 hodin a shodily 32 205 kg výbušných a 3900 ks zápalných bomb.

Hned při prvním únorovém náletu na francouzský přístav v Boulogne došlo ke ztrátě posádky P/O Františka Cigoše (P/O František Cigoš, Sgt Petr Uruba, P/O Emil Bušina, P/O Arnošt Valenta, Sgt Gustav Kopal, P/O Karel Křížek). Při zpátečním letu omylem přistáli na německém letišti v Normandii. Když si pilot uvědomil chybu, pokusil se vzlétnout, ale wellington uvízl v terénu a celá posádka putovala do zajetí. Radiotelegrafista Arnošt Valenta se v roce 1944 podílel na tzv. Velkém útěku ze zajateckého tábora Stalag Luft III. Byl jedním ze tří Čechoslováků (Arnošt Valenta, Ivo Tonder, Bedřich Dvořák), kterým se podařilo z tábora utéci tunelem. Po dopadení byl však spolu s dalšími 49 dopadenými uprchlíky zastřelen gestapem.

Noční nálety představovali pro letce značnou zátěž a každý se s ní vyrovnával po svém. Například přední střelec z posádky Sgt Františka Fencla, Hanák, Vojtěch Kubalík. Jak reagoval na kritické situace se můžeme dočíst v knize M. Pajera, Křídla Míří na Německo: Octl-li se třeba jejich letoun v zajetí paprsků světlometů a užuž hrozilo, že bude vydán na pospas protiletadlové palbě, či neviditelnému stíhači, ozvalo se v interkomu do hrobového ticha: „Te Fanóšo, vidíš ten klusté světlomet, vlítni mě do něho, já bech si chcel rozbalit žvékačko a nevidím na to.“ Při husté palbě zase žádal pilota: „Prosím, tě zastav, já vestópím.“ Proletěl-li letoun bezpečně palbou, měl k tomu jiný komentář: „To sme je převezli, že měříme véško aeroplána na stope a voni střílejó v metrech, a než to přepočítajó, tak sme v taho.“