Ve večerních hodinách 24. března roku 1944 se v zajateckém táboře nedaleko města Sagan (dnes Żagań v Polsku) připravovalo 200 spojeneckých letců k provedení dlouho a pečlivě připravované akce, která bude později známa jako Velký útěk. 
Veškeré přípravy byly prováděny pod dohledem Výboru pro útěk. V čele výboru stál S/Ldr Roger Bushnell. Přípravy k útěku zahrnovaly kopání tří tunelů s krycími jmény Dick, Tom a Harry, dále výrobu falešných dokumentů a civilního oblečení, které mělo uprchlíkům usnadnit cestu přes okupované území. Vše probíhalo ve velmi těžkých podmínkách zajateckého tábora.

V polovině března byl dokončen tunel Harry a datum útěku bylo stanoveno na noc z 24. na 25. března neboť v tuto dobu nesvítil Měsíc. Pro útěk bylo vybráno 200 letců. Mezi první třicítkou mužů, u kterých se počítalo s nejvyšší šancí na úspěch, byli také 3 Čechoslováci.

P/O Bedřich Dvořák, stíhací pilot 312. perutě. Do zajetí se dostal po tom co byl 3. června 1942 sestřelen nad Lamanšským kanálem a vyloven francouzskými rybáři, kteří ho předali Němcům. Do tábora Stalag Luft III v Saganu se dostal v březnu 1943 a na přípravách útěku se podílel jako krejčí civilních oděvů. Při útěku vytvořil dvojici s Des Plunkettem, bombardovacím pilotem 218. perutě. Po náročné cestě na útěku se jim podařilo dostat až do protektorátu. Zde však byla odhalena jejich pravá totožnost a putovali zpět do zajetí, kde se dočkali konce války.

F/Lt Ivo Tonder, stíhací pilot 312. perutě. Jeho letoun byl poškozen při souboji dne 3. června 1942, tedy ve stejný den kdy byl sestřelen Bedřich Dvořák. Při zpátečním letu do Anglie začal jeho letoun hořet a Tonder skončil ve vlnách Kanálu v záchranném nafukovací člunu. Z vody ho vylovila posádka německého hydroplánu. Při přípravách útěku pracoval v krejčovské dílně a též jako kopáč tunelu. Na útěku tvořil dvojici s bombardovacím pilotem F/O Johnny Stowerem. Přibližně 80 km od Saganu si německý policista všiml Stowerových kalhot ušitých z letecké uniformy a jejich cesta ke svobodě tím skončila. Při jednom z výslechů se Tonder setkal i s Augustinem Přeučilem, bývalým československým letcem, který nyní pracoval pro Němce při identifikaci českých letců. Ačkoli se znali z Francie, při výslechu Přeučil tvrdil, že Tondera nezná. Ivo Tonder se dočkal konce války ve vězení na hradě Colditz.

F/Lt Arnošt Valenta, radiotelegrafista 311. perutě. Skončil v zajetí poté, co jeho posádka omylem přistála na německém letišti. Znalost cizích jazyků a organizační schopnosti při přípravě útěku vysloužili Valentovi přední místo na seznamu pro útěk z tábora. Se svým kolegou F/Lt Henry J. Marshallem byli první, kteří tunelem utekli. Na útěku však byli odhaleni německou hlídkou, zatčeni a dopraveni do vězení. Situaci Arnošta Valenty při výsleších zhoršoval fakt, že se z pohledu Němců bojem proti Říši dopustil velezrady, která se trestá smrtí (stejně bylo nahlíženo na všechny Čechoslováky v zahraničním odboji). 31. března 1944 byl Valenta spolu s dalšími devíti zajatými uprchlíky vezen zpět do Saganu, ale protože Hitler osobně nařídil popravu 50 chycených letců, bylo všech deset zajatců po cestě zastřeleno ranou do týla.

Mezi letci vybranými pro útěk byl též Josef Bryks s pořadovým číslem 100. Útěk však byl prozrazen dříve než na něj přišla řada. Z tábora se dostalo pouze 76 uprchlíků. 73 bylo znovu chyceno a 50 z nich popraveno. Těla popravených byla spálena a urny s popelem převezeny zpět do tábora. Pouze třem letcům se podařilo dostat na svobodu.

Detailní popis celého útěku najdete zde https://fcafa.com/2019/03/23/czech-the-great-escape/