Václav Jícha

Létání zasvětil tento muž celý svůj život, přesto se mu stalo osudným. 
Václav Jícha patřil mezi nejzkušenější piloty, které jsme v Anglii vůbec měli. Vyznamenal se však již během bitvy o Francii, kde se mu podařilo sestřelit jeden Bf 109, jeden Hs 123, a ve spolupráci zničil i dva Do 17. Vítězství byla o to více cennější, jelikož byla vybojována na v té době již zastaralém Morane-Saulnier.
Po přesunu do Anglie ho štěstí neopustilo – v bitvě o Británii ve spolupráci zničil další Do 17 a jeden Ju 88 se svým hurricanem. Stal se dokonce prvním československým pilotem, který vyhrál nad obávanou stíhačkou Fw 190, která jeho „pětkový“ spitfire v té době téměř ve všech ohledech převyšovala.
Zřejmě nejpůsobivějšího výkonu po stránce osobní odvahy i pilotního umění pak československý letec prokázal 24. dubna 1942, když se vydal na pomoc poškozenému spitfiru Prokopa Brázdy a dokázal rozehnat trojici focke-wulfů, které na Brázdu dotíraly. Zraněného přítele, snažícího se dostat těžce poškozený letoun nad Anglii, následně napadlo dalších pět focke-wulfů, i ty ale Jíchovo letecké mistrovství přinutilo odtáhnout s nepořízenou.
Po předepsané tůře začal v RAF kariéru zalétávacího pilota v Cosfordu, nedaleko od Castle Bromwich, kde se v 
té době vyráběly především spitfiry a lancastery. Celkem zalétal neuvěřitelných 1287 spitfirů! Věnoval se hlavně zjišťování příčin vynechávání motoru, což byla velmi nebezpečná práce. Během těchto zkoušek zažil 15 nouzových přistání, přičemž u devíti případů se mu to podařilo, aniž by letadlo poškodil. Toto úspěšné působení skončilo v roce 1944, kdy přišel rozkaz, který zakazoval účast zahraničním pilotům na tajných projektech.
Ironií osudu je, že konce války se nedožil. Pouhé 3 měsíce před jejím koncem zahynul při letu dopravního letadla nad Skotskem. Tentokráte však jako pasažér. Věčný klid našel na hřbitově St. Mary`s v Haddingtonu.

Takto na něj vzpomíná Alex Henshaw, hlavní zalétávací pilot v Castle Bromwich:
„Navzdory našim odlišným národnostem, kontrastu ve výchově a rozdílům v politických otázkách jsem si s Vendou rozuměl jako s nikým jiným. Respektoval jsem ho, a slíbil jsem si že po válce se vypravím do Československa, a jestli jeho matka a sestra žijí, povím jim, jakou záslužnou práci Véna během války vykonával a jaké úcty se těšil od každého, kdo měl tu čest ho poznat“

I když se Henshaw do Československa nedostal, Jíchova rodina obdržela jeho knihu s věnováním:
Venda byl nejlepším pilotem mého týmu, jeho příspěvek ke konečnému vítězství byl nedocenitelný, jeho přátelství bylo pro mě ctí a privilegiem.

Václav Jícha