Po útěku do Polska to piloti vůbec neměli lehké, nejenom že museli odejít od svých rodin s rizikem, že už je nikdy neuvidí, ale v Polsku se lítalo na nesrovnatelně horších letadlech oproti německým ba i českým strojům. Čeští piloti měli k dispozici tedy stroje jako jsou navigační letouny Potaz XXV A 2, ještě starší Breguety XIX, polské Czaply a školní tréningové stroje RWD 8 a PWS 26.

13340076_1080392688692950_5829065305900139945_o

PWS-26

V období, kdy již probíhala německo-polská válka a poláci se museli bránit s takovouto už na tu dobu zastaralou technikou, museli piloti velmi improvizovat. Po tom, co německé bombardéry napadli Deblinské letiště, kde v tu dobu operovali i Josef František, Josef Balejka, Matěj Pavlovič a Vilém Košař, rozhodli se nějakým způsobem tento útok oplatit. Dostalo se k nim, kde mají nepřátelé zaparkovanou kolonu náklaďáků, pohonných hmot a tak dále. Tato kolona byla velmi málo chráněná proti leteckým útokům a to proto, že si Němci nemysleli, že by Polsko bylo schopno provést nějaký útok, natož letecký. No jo, ale jak takový nálet podniknout, když střeliva, benzín

13407047_1080392875359598_1390156542522783901_n

RWD-8

u a dalších věcí potřebných k útoku bylo po skromnu. Jednoduše, sednete do starého dvojmístného polského odkrytého dvojplošníku, vezmete sebou kolegu s ručními granáty svázanými špagátem a můžete vesele útočit. Němci byli útokem tak zaskočeni, že dřív než vůbec byli schopni postřehnout co se děje, byly už stařičké stroje pryč.

13343132_1080392662026286_2347407784101371221_n

RWD-14 Czapla

Jak už jsem psal, bylo nedostatek hlavně pohonných hmot a tak se muselo znova přemýšlet, kde v okupovaném Polsku sehnat benzín do letadel. Tady na scénu přišel opět Josef František a jeho genialita. Společně s Josefem Balejkou usedli do svých strojů a vydali se hledat nějakou opuštěnou cisternu. Po pár minutách letu uviděl František vlak, kde jeden z vagónů byl právě cisternový. František svému kolegovi v druhém letadle něco zagestikuloval a ten pochopil, že františek chce u nádraží přistát. Oba tedy dosedli v poli vedle stanice. František šel vyjednávat, manšinfíra po krátké debatě cisternu odpojil a vlak odjel. Balejka nechápal jak se to jeho kolegovi povedlo, ale neřešil to, protože jak tolik litrů benzínu dovést zpět na letiště. Opět se toho chopil František a odešel do nedaleké vesnice, Josef Balejka zatím hlídal cisternu s velice cenným nákladem. Asi po hodině se František vrátil s koňským povozem a lidmi s celé vesnice, kteří sebou měli sudy, kanystry, vědra, prostě vše co bylo po ruce a začali benzín překládat do povozu.
Později František vyprávěl jak to dokázal. Přišel do vesnice a jako první sehnal povoz s koňmi. Pak navštívil obě nedaleké hospody, tam zabavil všechny sud12991115_1080392675359618_5169013445820322849_ny s pivem jménem prezidenta Polské republiky hostinským podepsal potvrzení o jejich převzetí. Nechal bečky vyvalit před hospodu a rozhlásil, že všichni kdo přijdou s nějakou prázdnou nádobou dostane pivo zadarmo.

Tolik asi k tomu, že si my Češi a Slováci dokážeme i v těžkých chvílích poradit. A udělat blbce z každého. Prostě vypočítavost společně s nápaditostí je neporazitelná kombinace.