Po útěku do Polska to piloti vůbec neměli lehké, nejenom že museli odejít od svých rodin s rizikem, že už je nikdy neuvidí, ale v Polsku se lítalo na nesrovnatelně horších letadlech oproti německým ba i českým strojům. Čeští piloti měli k dispozici tedy stroje jako jsou navigační letouny Potaz XXV A 2, ještě starší Breguety XIX, polské Czaply a školní tréningové stroje RWD 8 a PWS 26.
V období, kdy již probíhala německo-polská válka a poláci se museli bránit s takovouto už na tu dobu zastaralou technikou, museli piloti velmi improvizovat. Po tom, co německé bombardéry napadli Deblinské letiště, kde v tu dobu operovali i Josef František, Josef Balejka, Matěj Pavlovič a Vilém Košař, rozhodli se nějakým způsobem tento útok oplatit. Dostalo se k nim, kde mají nepřátelé zaparkovanou kolonu náklaďáků, pohonných hmot a tak dále. Tato kolona byla velmi málo chráněná proti leteckým útokům a to proto, že si Němci nemysleli, že by Polsko bylo schopno provést nějaký útok, natož letecký. No jo, ale jak takový nálet podniknout, když střeliva, benzín
u a dalších věcí potřebných k útoku bylo po skromnu. Jednoduše, sednete do starého dvojmístného polského odkrytého dvojplošníku, vezmete sebou kolegu s ručními granáty svázanými špagátem a můžete vesele útočit. Němci byli útokem tak zaskočeni, že dřív než vůbec byli schopni postřehnout co se děje, byly už stařičké stroje pryč.
Jak už jsem psal, bylo nedostatek hlavně pohonných hmot a tak se muselo znova přemýšlet, kde v okupovaném Polsku sehnat benzín do letadel. Tady na scénu přišel opět Josef František a jeho genialita. Společně s Josefem Balejkou usedli do svých strojů a vydali se hledat nějakou opuštěnou cisternu. Po pár minutách letu uviděl František vlak, kde jeden z vagónů byl právě cisternový. František svému kolegovi v druhém letadle něco zagestikuloval a ten pochopil, že františek chce u nádraží přistát. Oba tedy dosedli v poli vedle stanice. František šel vyjednávat, manšinfíra po krátké debatě cisternu odpojil a vlak odjel. Balejka nechápal jak se to jeho kolegovi povedlo, ale neřešil to, protože jak tolik litrů benzínu dovést zpět na letiště. Opět se toho chopil František a odešel do nedaleké vesnice, Josef Balejka zatím hlídal cisternu s velice cenným nákladem. Asi po hodině se František vrátil s koňským povozem a lidmi s celé vesnice, kteří sebou měli sudy, kanystry, vědra, prostě vše co bylo po ruce a začali benzín překládat do povozu.
Později František vyprávěl jak to dokázal. Přišel do vesnice a jako první sehnal povoz s koňmi. Pak navštívil obě nedaleké hospody, tam zabavil všechny sudy s pivem jménem prezidenta Polské republiky hostinským podepsal potvrzení o jejich převzetí. Nechal bečky vyvalit před hospodu a rozhlásil, že všichni kdo přijdou s nějakou prázdnou nádobou dostane pivo zadarmo.
Tolik asi k tomu, že si my Češi a Slováci dokážeme i v těžkých chvílích poradit. A udělat blbce z každého. Prostě vypočítavost společně s nápaditostí je neporazitelná kombinace.