Zdeněk Škarvada vzpomíná na svého spolužáka ze školy leteckého dorostu.

„Jednou už po napadení Polska, jsme letěli v takové neuspořádané skupině v přízemním letu s RWD-8 a mně došel benzín. Podle staré letecké zásady, která říká – když nemáš na výběr, sedej přímo před sebe – sedl jsem na bramborové pole. To však zrovna ideální místo na přistání vzhledem k tehdejším podvozkům a vzhledem k úpravě tohoto letadla vůbec. Říkal jsem si – tím pro mě válka skončila, protože naděje na zásobování prostě nebyla.

Co se ale nestalo! Josef František, můj spolužák ze školy leteckého dorostu, letěl kousek ode mne a viděl, že sedím na zemi. Udělal rundu a najednou sedí vedle mne a křičí: „Lez nahoru!“ A já povídám: „Vždyť to máš plný!“ Na předním sedadle měl František balíky s výstrojí a pilotoval ze zadního místa. „To je fuk, nějak se tam nacpi.“ odpověděl. Já jsem vylezl nahoru, v kokpitu místo nebylo, jen jsem tam strčil nohy a držel jsem se těch šprajců, co drží křídlo – říká se jim odborně baldachýn. RWD-8 byl takový hornoplošník, aeroplán se stopadesáti koňským motorem. Moc naděje na odstartování z těch brambor nebyla pro jednoho, natož pro dva. František dal plyn a skutečně z toho pole, sice horko těžko, odstartoval a z té složité situace mne vyvezl, protože německé tanky byly nedaleko.“

Josef František

Josef František

Letoun RWD-8

Letoun RWD-8

Zdeněk Škarvada na svém hurricanu

 Zdroj: Zdeněk Škarvada, Keep Floating!
Jana Horáková, Jaroslav Popelka, Václav Kolesa