Že my se nevzdáme?

Npor. Jiří Orlický

Že my se nevzdáme,

i když tak málo nás,

že zaváháme,

když smrt jde kolem nás?

Ne. Nikdy.

Vždyť sama vlast

nám náruč otvírá.

Čermáku, neváhej,

s úsměvem jdi tam,

kde se umírá.

Či myslíš snad,

že útok se zastaví,

kdyř ty jsi v boji pad?

Dál půjde válka –

najisto,

dál půjde boj,

tvůj bratr půjde na tvoje místo

útočit v roj.

Dál budou dunět tanky,

krvavět červánky –

za tebou padne Karel dnes,

Mila zítra kdes –

v zákopech –

Pak půjdu já, bratr můj, my všichni půjdeme,

my všichni pro vlast zemřeme.

Až jednou zazní do světa

vítězná odveta –

ty, jak voják neznámý

v Polsku, Francii – v anglické hlíně,

uslyšíš hlas vlasti v matčině klíně.

Volnost pak a láska

půjde světem –

pak slunko zasvitne tvým dětem…

Dneska však neváhej,

dnes musíš jít

do boje

s vrahy se bít.

Vždyť sama vlast tě posílá

tam – kde se umírá.

Napsáno po bitvě o Francii…