Že my se nevzdáme?
Npor. Jiří Orlický
Že my se nevzdáme,
i když tak málo nás,
že zaváháme,
když smrt jde kolem nás?
Ne. Nikdy.
Vždyť sama vlast
nám náruč otvírá.
Čermáku, neváhej,
s úsměvem jdi tam,
kde se umírá.
Či myslíš snad,
že útok se zastaví,
kdyř ty jsi v boji pad?
Dál půjde válka –
najisto,
dál půjde boj,
tvůj bratr půjde na tvoje místo
útočit v roj.
Dál budou dunět tanky,
krvavět červánky –
za tebou padne Karel dnes,
Mila zítra kdes –
v zákopech –
Pak půjdu já, bratr můj, my všichni půjdeme,
my všichni pro vlast zemřeme.
Až jednou zazní do světa
vítězná odveta –
ty, jak voják neznámý
v Polsku, Francii – v anglické hlíně,
uslyšíš hlas vlasti v matčině klíně.
Volnost pak a láska
půjde světem –
pak slunko zasvitne tvým dětem…
Dneska však neváhej,
dnes musíš jít
do boje
s vrahy se bít.
Vždyť sama vlast tě posílá
tam – kde se umírá.