František Doležal
ing., generálmajor

Pochází z Horních Heřmanic, kde se dne 1. června 1917 narodil rodině zemědělce. Po maturitě na gymnáziu ve Velkém Meziříčí vstoupil v roce 1936 dobrovolně do řad vojenského letectva. Absolvoval letecké učiliště v Prostějově a po zkráceném výcviku na Vojenské akademii v Hranicích byl vyřazen k 62. dálkozvědné bojové letce jako letecký pozorovatel. Po Mnichovu, počátkem roku 1939, byl přeložen do leteckého učiliště v Prostějově, aby pokračoval v pilotním výcviku. Ten však byl přerušen okupací naší země hitlerovským fašismem.
Věrný přísaze a vlasti přešel v červenci 1939 tajně hranice protektorátu do Polska. Koncem července byl z Polska převezen do Francie, kde podepsal závazek na službu ve francouzské cizinecké legii. Ve Francii létal u francouzských jednotek v hodnosti seržanta cizinecké legie a od dubna 1940 v hodnosti poručíka. Francii opustil 19. června 1940, aby z francouzských kolonií pokračoval v boji proti hitlerovským vojsků11-2013-foto_16m. Po kapitulaci Francie odjel lodí do Anglie a dne 12. července přistál v Liverpoolu.
Od 29. července 1940 byl zařazen do nově utvořené 311. čs. bombardovací perutě v rámci RAF v hodnosti důstojníka /pilot oficer/. Ve znaku této perutě byl husitský palcát s nápisem „Na množství nehleďte“. Peruť byla vyzbrojena dvoumotorovými, technicky zastaralými bombardovacími letouny typu Wellington. Bylo s nimi možno provádět jen noční bombardovací údery na cíle v Německu a to za bezoblačných nocí při vizuálním zaměření osvětleného cíle. Období od června 1941 bylo pro letectvo nejtěžší dobou války, neboť Anglie tehdy jako jediná odolávala soustředěnému válečnému náporu hitlerovského Německa a fašistické Itálie.
František Doležal vzpomíná především na noční bombardovací úder na sklady válečného materiálu a na železniční nádraží v Munsteru v Porůří. Byla tehdy jasná červencová noc a cíl byl úspěšně zasažen, i když byl chráněn silnou protiletadlovou palbou. Při zpátečním letu však jeho letadlo zasáhl německý noční stíhač. Bylo poškozeno zařízení v letounu, telefonní spojení zadního střelce s piloty a také jeden motor. Střelci v zadní věži, seržantu Ladislavu Kadlecovi, roztříštila střela holenní kost. Kadlec, i když byl velmi vážně zraněn, pozorně sledoval nový nálet stíhače a když se přiblížil, sestřelil Němce dlouhou dávkou ze čtyř kulometů. Tím umožnil, aby se osádka i s poškozeným letadlem dostala až na mateřské letiště, kde nouzově přistálunnamed-3a. Četaři Kadlecovi nohu pod kolenem amputovali. Dlouho a usilovně pak s protézou dokazoval, že je schopen plnit vojenské úkoly. Nakonec byl přece jen znovu k osádce přidělen zúčastnil se řady bojových letů na letadlech typu B-24 Liberator. V roce 1944 se jeho letoun nevrátil z bombardovacích úderů na konvoj německých lodí.
V boji proti hitlerovským okupantům padla řada našich letců. V červnu 1941 se z nočního bombardovacího náletu nevrátil Doležalův spolužák z gymnázia poručík Leoš Smrček z Budišova.
V listopadu roku 1941 byl František Doležal vybrán do speciální skupiny letců RAF pro přelety bojových letounů z Kanady přes Atlantik do Anglie. V tehdejší době se jednalo o pionýrskou leteckou činnost, neboť letouny musely být speciálně upraveny a doplněny různým zařízením, aby se prodloužil jejich dolet a umožnilo se alespoň minimální radionavigační zabezpečení pro let přes Atlantický oceán. Proto byli vybráni zkušení a osvědčení letci, kteří se však museli podrobit ještě dalším školením a absolvovat je minimálně s velmi dobrým prospěchem. První přelety Aunnamed-5tlantiku byly o několik měsíců oddáleny, protože po úderu Japonců na Pearl Harbor vstoupily i USA v prosinci 1941 do války.
Mimořádným zážitkem pro pilota Doležala byl již jeho první let přes Atlantik. Osádku dvoumotorového hydroplánu typu PBY-Catalina tvořili Američan, Kanaďan a Čech. Přelet prováděly čtyři letouny s osádkami. Vyletěli z Ameriky a doba letu přes Atlantik byla plánována na 17 hodin. Po vzletu se počasí nad Atlantikem zhoršilo. Doležalův letoun po 21 hodinách letu přistál nouzově pro nedostatek pohonných hmot na pobřeží v Severním Irsku. Dalším třem letounům se přelet Atlantiku nepodařil.
Poslední přelet Atlantického oceánu absolvoval František Doležal na podzim roku 1942 na čtyřmotorovém bitevním letounu Boston za 8 hodin. V té době požádal, aby byl znovu přeřazen ke 311. čs. bombardovací peruti. Musel však prodělat další výcvik, neboť peruť byla již vyzbrojena bombardovacími letouny typu Liberator B-24. S nimi se také zúčastnila přípravy a zajišťování invaze do Evropy – otevření druhé fronty.
V té době létal u 311. perutě další Doležalův krajan – podporučík Karel Novotný z Hrbova u Velkého Meziříčí. Jeho letoun byl zasažen protiletadlovou palbou německého konvoje. S poškozeným letounem se však přece jen vracel, avšak při nouzovém přistání letoun havaroval a celá posádka zahynula.
Československá 311. peruť zabezpečovala také konvoje, které pluly z Ameriky a z Anglie do Sovětského svazu Severním mořem kolem Islandu.
Po skončení války převážel František Doležal naše občany a důležitý materiál na letounech B-24 Liberator z Anglie do Prahy. Pak krátce pracoval na ministerstvu národní obrany – Velitelství letectva a po té začal studovat na Vysoké škole vojenské v Praze. Od roku 1951 v hodnosti plukovníka vyučoval na Vojenské akademii v Brně. V letech 1970 až 1978 pracoval na MNO – Velitelství letectva se zaměřením na bezpečnost letů. V roce 1972 byl povýšen na generálmajora.
Za bojovou činnost, za činnost pedagogickou a organizátorskou byl generálmajor František Doležal vyznamenán: čtyřmi čs. válečnými kříži 1939, dvěma medailemi Za chrabrost, medailí Za zásluhy I. Stupně, dalšími spojeneckými a čs. medailemi Za službu vlasti a Za obranu vlasti a tituly „Zasloužilý vojenský letec“ a „Zasloužilý pracovník čs. letectva.“ unnamed-1 unnamed-2 unnamed-4 unnamed-7 unnamed-8 unnamed-9 unnamed-10 unnamed