Josef Balejka se narodil 4.3.1917 ve Valašských Kloboukách. Pocházel z chudých poměrů a tak musel od útlého dětství pomáhat rodičům na polích.
Již jako dítě vzhlížel k obloze a jeho snem bylo stát se letcem. To se mu také splnilo po tom, co byl přijat do výcviku po náboru “tisíc nových pilotů”, kvůli zvýšené agresi Německa.
Po ukončení výcviku nastoupil k 37. leteckému pluku, stíhací peruti v Piešťanech na Slovensku.
Odtržení Slovenska od jednotného Československa jej zastihlo 14. března 1939 v Piešťanech. Všichni Češi museli ihned odejít ze Slovenska a čeští piloti od 3. pluku byli převeleni na letiště Prostějov na střední Moravě. 15. března 1939 bylo zbytkové území Československa obsazeno německou armádou a vyhlášen Protektorát Böhmen und Mähren (Čechy a Morava), Josef Balejka byl krátce nato, jako mnozí jiní, propuštěn z armády.
Po čase, jako mnozí letci utekl do Polska, protože tušil, že právě tam povede Hitler další útok.
Setkal se zde s trojicí letců, kteří se brzy stali jeho blízkými přáteli. Byl to legenda a budoucí hrdina Bitvy o Británii Josef František, Matěj Pavlovič a Vilém Košař. Začali si říkat “český čtyřlístek”.
Prožili spolu německý útok na Polsko i společný útěk, když bylo v Polsku vše ztraceno.
V Polsku létali ve srovnání s německými stroji s velmi zastaralými letouny, ale Češi jsou národ vynalézaví a hrdinně čelili I německé přesile. Třeba při útoku na německou kolonu neměli bomby ani bombardéry a tak český čtyřlístek svázal ruční granáty k sobě a z letadel je házely na nepřátelé. Útok byl překvapivě dost úspěšný a tak si vysloužili v polském letectvu veliký respekt. Až takový, že čtyřlístek společně s Balejkou zůstali v polské peruti i v Anglii, konkrétně u legendární 303. stíhací perutě.
Jeho tři kamarádi však v rozmezí pár měsíců zahynuli a Balejka si v emocích napsal do svého deníku: „Pláči. Odešel poslední kamarád z naší čtyřky. Teď je řada na mně. Chci pomstít kamarády, než mě smrt vyrve z náručí matky.“ Měl ale štěstí a válku nakonec přežil.
Časem se Balejka přesunul do kabiny bombardéru k 311. bombardovací peruti a v roce 1944 se zúčasnil invaze do Francie.
Po válce se vrátil do vlasti, ale zklamán poměry ve své rodné zemi emigroval zpět do Anglie. Československo mu chybělo a tak si to kompenzoval alespoň tím, že celý život jezdil pouze ve Škodovkách.
Po převratu se konečně vrátil do svých rodných Valašských Klobouků, kde se již na stáří na trvalo usadil. Tam také 7.7. 2004 zemřel ve věku 87-mi let.
Byl to veliký hrdina, velký vlastenec a hlavně nikdy nezapomněl na své padlé kamarády. Fotku legendárního “českého čtyřlístku” Františka, Pavloviče a Košaře nosil vždy u sebe.